U filmů od DC mám pořád tak trochu dojem, že musím být znalcem nebo alespoň fanouškem jejich světa a postav, abych se na film mohl s klidem podívat, a že pokud jím nejsem, dívám se tak trochu ilegálně. Je to zvláštní pocit, který u konkurenčního Marvelu nemám. A to přeci Kapitán Amerika, Hulk i Iron Man s Thorem byli ze začátku svým způsobem exotičtí hrdinové, Nick Fury také… Osobně jsem znal jen Spider-Mana, za to ale s mnoha jeho obskurními padouchy i spojenci, třeba Lovcem Kravenem, Morbiem, Valturem a dalšími. Jenže Marvel na to prostě šel pomalu a svým postavám i světu nás jednoduše naučil, jako se děti v první třídě učí psát. A jako Ajron-Men… Vtípek.
Každopádně to DC je prostě jiné, zvláštní, ale určitě ne horší, jen se mu holt některé ty postavy vysvětlují hůře než jiné. Aquaman je podivný, ale už nám ho představil Raj v The Big Bang Theory, takže ho známe. Nikdo nás už ale nevaroval před Shazamem, malým klukem, kterému stačí zakřičet pradávné jméno a rázem je z něj nemotorný dospělý s rozumem školáka. Nebo před kýmkoliv ze Suicide Squad, kromě těch dvou klaunů.
Tak či tak se rád na jejich filmy podívam. Nemusím sice vidět všechno, ale třeba právě Flash mi je sympatický. V seriálové podobě vůbec ne, tam cítím velkou míru absurdna a telenovelní topornosti, ale ve filmu není špatný. Sem tam se v něm mihne nějaký ten Batman, stejně tak jako se v Batmanovi občas mihnul Flash, a deset dalších…
To je samozřejmě jeden z největších problémů DC „univerza“, o které se tak moc snažili – chtěli ho hned, a tak všechny naházeli do jednoho filmu. Marvel si své postavení budoval roky, diváky si doslova vychovával. Inspirovat se výsledkem, a ne způsobem, kterým ho dosáhl, mi přijde smutné. Mohlo to být dobré. Ale on i Marvel svoji pozici vlastním přičiněním rychle ztrácí, takže kdo ví, čeho se v budoucnu ještě dočkáme.
No ale zpátky k tomu Flashovi! Je to fajn film, který pobaví i přes to, že je o ničem a nikam nevede. Je dostatečně odlehčený, komediální a svižný na to, aby mu občas prošly i nějaké ty rádoby vážnější a utahané momenty. Příběhově by to de facto mohla být jedna ze 167 epizod zmíněného seriálu, ale možná právě v tom spočívá ten relax, kterého se při sledování dá dosáhnout. A to je přece krásné – sednout na gauč, vypnout mozek a zhlédnout jednohubku bez očekáváni ani harmonogramu na 8 fází a 20 let dopředu. Prostě takový ten odpolední filmový slotík jako vyšitý!
Komentáře