ICEY now

Hra která nabízí akci s postupy boží hry Stanley Parable by měla být zábava, ne? Bohužel tomu tak není. Od prvních momentů je vám jasné, že podstatou hry bude právě klasické špičkování se s vypravěčem, dělání pravých opaků toho, co po vás chce, apod. To by mohlo fungovat, jistě. Jenže pak přijde moment, kdy se před vámi začne rýsovat hratelnost, která je čirou akcí. Hra je 2D řezačka alá Devil May Cry, zkrátka něco kde není příliš prostoru na jakékoliv filozofování nebo dokonce hru se slovy.

ICEY vás však tlačí do prozkoumávání světa, hledání skrytých místností a promýšlení všech možných alternativ, které v průběhu hovorů s vypravěčem, lze udělat. Větvení se nepřeskočitelných rozhovorů je něco, co vás začne brzy štvát, chcete-li získat všechny trofeje. Vypravěčovy monology jsou velmi dlouhé a vy jimi mnohdy musíte projít víckrát. Tomu vždy předchází absolvování velké části úrovně, ve které se odehrávají, a následné vytrpění dlouhých minut monologu, než nadejde moment, kdy změníte svou původní volbu a zkusíte „rozhovor“ pojmout jinak. To někdy vede k trofeji, jindy ne.

Kapitola sama pro sebe je záměrné neuposlechnutí pokynů, respektive dlouhé čekání na vypravěče, který s otráveným tónem začne rozebírat vaši trpělivost a důvod vaší provokace. To vše je pochopitelně velká nuda, tohle zkrátka není Stanley, a vše to jen zdržuje od akce. Dlouhé nic nedělání jako provokace vypravěče je ve hře několikrát, je vždy zjevné a obtěžující. On se však vždy znovu diví tomu, proč to děláte. Poté si neodpustí psychologický rozbor lidské touhy po trofejích, které vám následně stejně dá.

Hratelnost samotná je skvělá. Využíváte mnoho kláves a zaděláváte si tak na křeč v rukou, hrajete-li na klávesnici. Snaha o komplexní comba provázená úhyby útokům nepřátel vede ve velmi bolestivý zážitek pro váš pravý malíček, který ani nepoužíváte a který schytá všechno to pnutí v ruce. Takže pokud si chcete ICEY zahrát, připravte si pár kostek ledu.

Hra obsahuje i jakési DLC, které se tak čistě zakomponuje do hry, že jej ani nelze rozeznat od základu, hrajete-li hru poprvé rovnou s ním. Zpětně mám dojem, že šlo jen o jednu malou lokaci s jedním monologem, který je spíš nesmyslný, než cokoliv jiného.

Někdo by mohlo o hře ICEY říct, že je to artová hra. Možná ano, pokud jde o vizuál. Jako výsledek to ale nepůsobí nijak příjemně. Postavy jsou animované a ostré. Svět je povětšinou ručně namalován. Tedy obloha, lesy, některé domy, stoky a jeskyně. To vše bylo v jeden moment na plátně, ať už opravdovém, nebo tom virtuálním. A tyhle dva přístupy k sobě vůbec nejdou, nepůsobí dobře. Mně osobně tahle kombinace vyloženě vadila. Dodávala hře totiž divnou a nepříjemnou atmosféru.

Hra je navíc protkaná jakousi meta zpovědí vývojáře, která je asi tak stejně otravná jako vypravěč, a znovu zcela nepochopitelná. Opravdu netuším, jestli je myšlena upřímně, nebo je to celé jen další vrstvou humoru, který chápe jen ten, kdo jím tuto akční hru záměrně zkazil.

Závěrem snad jen, že i přes to, že jsem hru dohrál na 100 % a schytal při ní několik křečí do malíčku, jsem si ji nijak neužil. Celé jsem to hrál ze setrvačnosti, protože nic jiného vás k dohrání nutit nebude. Hra nemá ani žádný příběh. Od začátku vám sice vypravěč, za ohromného přehrávání, vysvětluje, že existuje jeden hlavní záporák, pan ultimátní zlo, kterého musíte zabít a zachránit tak svět, po chvíli vám ale začne docházet, že jde spíš o nějaký vypravěčův záměr, než-li záchranu světa. A po další chvíli už je vám jasné, že to celé nedává smysl ani v náznacích a jakýkoliv příběh prostě vzdáte a hru dohrajete jen kvůli trofejím nebo prostému zadostiučinění.

Pokud byste snad chtěli ICEY hrát právě kvůli vypravěči, protože vás bavil Stanley Parable, nedoporučiji vám to. To spíš zkuste český dabing pro Stanleyho. Oproti původnímu znění to bude úplně jiný zážitek. Sice horší, ale ne tak špatný jako ICEY.

PS: Soundtrack má hra ovšem skvělý.