zejtra napořád
Tmavý režim
Tmavý režim Použít nastavení systému

Disney zničil Toy Story

5 min. čtení

Toy Story jsem měl vždy rád, už od druhého dílu, který jsem viděl jako první a dodnes ho mám na VHS kazetě, kterou odmítám vyhodit, i když mi už nikdy k ničemu nebude. První a druhý díl byly neskutečně ambiciózní a kvalitní filmy, které na svou dobu vypadaly dobře a dokázaly v dítěti vyvolat pocit, že by se to klidně mohlo takto fungovat, že by hračky mohly žít, ale hýbat se jen tehdy, kdy se na ně nikdo nedívá. Takže šlo o film, který se odehrával v našem světě, ale ve chvíli, kdy jsme ho my lidé „nepoužívali“. Bylo to zkrátka nové a chytré.

Třetí díl byl v tomhle ohledu o něco slabší, jelikož už jsme koncept dobře znali. Krom až hororové zápletky se děj filmu opíral hlavně o sentimentální momenty, kterými nás chtěl dojmout a zároveň nastolit něco jako novou kapitolu, do které by mohl svět Příběhu hraček vejít. Hračky dostala Bonnie, kterou by šlo po zhlédnutí čtvrtého dílu označit bezcitně za „nové dítě“, a příběh třetího dílu skončil. A nyní ke čtvrtému dílu…

Nejnovější pokračování Příběhu hraček je pro mě velkým zklamáním, protože je zaprvé subjektivně nejhorší, zadruhé bere zpětně kouzlo předchozím dílům a finálně mi vzalo i všechny iluze o tom, že je to stále můj oblíbený příběh. Vezmu to ale popořádku.

Zmínil jsem, že je pro mě osobně nejhorším dílem série. Je to velmi subjektivní a zároveň si nejsem až tak jistý, jestli je to horším příběhem nebo hlavně tím, že se jedná o zcela viditelné feministické tažení. Disney zjevně přistoupil k trendu silných ženských postav, ale udělal to natolik hrubě, že můj pohár chápavé tolerance přelil tak moc, že z filmu udělal znovu nesledovatelnou záležitost.

Obrázek 5

Hlavním problémem je samozřejmě Pastýřka, která se před devíti lety oddělila od ostatních hraček, chvíli pobyla v antikvariátu, kde čekala na nové dítě, a finálně se pak s trojovečkou rozhodla utéct a žít konečně volně jako svobodná hračka. To je celkem jednoduchá zápletka, které nelze nic vytknout, jenže lze. Je z toho na sto honů cítit, že ona „svobodná hračka“ je především svobodná žena, která si ze sukně udělala plášť, nosí kalhoty, žije s dalšími dvěma hračkami ženského pohlaví a chová se tak, jak by zřejmě příslušelo nějaké drsné mužské hračce. Například jezdí v autě na vysílačku, které si sama opravila, upravila a udržuje.

To auto je zcela mimochodem drobnost, kterou nedokážu pochopit, protože není živé, byť je celý příběh o tom, že cokoliv je považováno za hračku, ožije, včetně Vidlíka, hračky vyrobené z odpadků. Vidlík se navíc čerstvě po procitnutí cítí být odpadkem a zároveň si je vědom toho, že původně byl příborem. Přemýšlím tedy, čím se cítí být to auto, přestože necítí…

Zpět ale k Pastýřce a jejímu novému emancipovanému já. Tato její nová podoba je navíc velmi nepříjemná na Woodyho, proti kterému nemá nic konkrétního, dokonce ho miluje, takže by dost možná ani mít nemohla, ale přesto má. Vláčí ho lesem, po střechách, přes nábytek, neustále mu pomáhá, vytahuje ho nahoru svou holí a celé to má působit tak, že je Pastýřka silnější než on. Woody je navíc trochu nemotora, ale to tvůrcům prominu, protože to byl vždy, byť dokázal vylézt kamkoliv a velmi rychle, vždy lezl groteskně… Každopádně jsem toho názoru, že problém, který Pastýřka s Woodym měla, byl ten, že ona je žena a on je muž, a proto je neschopný. Opravdu se snažím být co nejobjektivnější, dlouho jsem v tom zkoušel vidět fakt, že ona má sedm let zkušeností s drsným životem venku, ale bohužel tak to opravdu není. Respektive to nedokáže vysvětlit její místy hrubé chování, neustálé popichování apod.

Nakonec se ale Pastýřka s Woodym obejme. Kdyby nešlo dětský film a o hračky, jistě by se i políbili, ale je to celé tak moc odměřené, že si to mé podezíravé já znovu vykládá jako snahu o to, aby Pastýřka nebyla z toho chlapa až tak moc na větvi, jak by mohla být.

Obrázek 6

Příběh hlavní záporačky Gábinky je laděný podobně. Je to panenka, která vládne antikvariátu a rozkazuje zaměnitelným panákům, kteří jsou jejími sluhy. Jistě, jsou to panáci sluhové, takže možná dává smysl, že se k nim tak chová, ale například Buzz se v momentě, kdy přestal být kosmonautem, stal hračkou a jeho role se tím vytratila… Navíc jsou takřka němí, nebo neumí prakticky mluvit, jsou úplně tupí a jsou to samozřejmě muži, takže opět…

Gábinka je sice zápornou postavou, ale jen do té míry než se zjistí, že jen chce být milována. V ten moment je jí vše odpuštěno. Připouštím ale, že zrovna toto mi dává smysl a nedělá prakticky žádný problém. To už mi spíš vadil Mazel ve třetím díle, který byl zlý a zahořklý do posledního momentu a bylo pouze nakonec vysvětleno, proč tomu tak je.

Pointou tohoto zápisku je fakt, že se z mé oblíbené série stal nositel poselství, které poměrně nehezky a rychle zaplavuje všechen zábavní formát, a které mi proto vadí. Sama o sobě je emancipace žen v pořádku, rozhodně je na mnohých místech nutná, protože fakt, že je někdo žena rozhodně nemůže znamenat horší zacházení, nižší plat apod. Co mi však vadí je binarita, se kterou je tato snaha tlačena. Je smutné, že aby byly ženy ve filmu silné, musí být muži slabí. Už jen fakt, že vznikají rebooty a remaky, ve kterých si ženy berou role, které dřív byly mužské, je smutně okatý a nemyslím si, že by čemukoliv prospěl. Krotitelé duchů, Debbie a její parťačky, James Bond atd. Mnohem větší práci by podle mě odvedl film, kde by si postavy byly rovny, ne tahle tahanice, která je momentálně hlavně oplácením mužům.

Do monologu na téma ženské emancipace jsem se rozhodně pouštět nechtěl, jenže co mi zbývá, když na něj narazím ve své oblíbené animované sérii, která je navíc přímo určena dětem? Já ji ve filmu vidím, pro děti se ale fakticky jedná o „skrytou reklamu“.

Není mi příjemná ani přítomnost téhle agitace ve filmu, ani to, že v tomto případě prokazatelně cílí na děti. Osobně ale dokážu jistou míru této problematiky i ocenit, Auta 3 byla v tomto například opravdu milá a dávala smysl. Toy Story 4 však bylo hodně přes čáru.

Závěrem bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že se v době uvedení Toy Story 4 do kin řešilo, že mělo jedno z dětí ve škole, kam Bonnie nastoupila, dvě matky (Toy Story 4 boycotted by One Million Moms for ‘lesbian’ scene – PinkNews), protože to podle mě není vůbec žádný problém, narozdíl od výše popsaného.

Komentáře

Přečtěte si také