Tenhle původní seriál z produkce Apple TV+ si během svojí první série vysloužil nespočet superlativů. Po odvysílání finále dokonce mnohá média tvrdí, že jde o nejlepší sci-if seriál současnosti. Je to ale pravda? A pokud ne, proč to o něm říkají?
Jak jsem již zmínil – seriál má zatím jednu sérii o deseti dílech. To je v obvyklých seriálových počtech jeden úvodní napínavý zvrat, který vám nedá spát po celou sérii, až 7 momentů, kdy obrazovka zčerná a vy musíte netrpělivě počkat týden, než se zjistí, že o nic moc nešlo a jede se dál; a jeden závěrečný velký cliffhanger, který si jako jediný z celého seriálů zapamatujete a v ideálním případě vám vydrží rok až dva, než se objeví druhá série, kterou studio strategicky ohlásí ještě před koncem té první. Aby vám dalo jakousi jistotu, že se vyplatí zbývající díly vůbec dokoukávat, pokud by vás snad seriál přestával pomalu bavit.
Proč by vás ale nejlepší sci-fi seriál současnosti měl přestat bavit?
Omezené prostory sila = kompaktní příběh
Za nejslabší aspekt seriálu považuji omezené možnosti, které úsporné silo nabízí, do nichž je zákonitě vetkána jen velmi úsporná zápletka, která ovšem i tak trvá 8 hodin…
Opakující se prostory identických pater podzemního sila bez možnosti snadné a rychlé přepravy nejdou naproti jakkoliv rozvinutějšímu příběhu, než který nám circa 5 hlavních postav v první sérii vypráví.
Urputná snaha tvůrců natáhnout to minimum vyprávění na obvyklých 10 dílů vyústí s každým odložením hlavní dějové linky stranou v divákovo naštvání, nebo alespoň to moje.
Co ale ty superlativy?
Silo má na druhou stranu i mnoho pozitiv, kterým vévodí závěrečný zvrat. Ten vážně stojí za to vidět. Navíc je příslibem ještě lepší druhé řady, tedy ještě dokonalejším sci-fi! Nechci ale znít zaujatě, nebo jakkoliv skepticky – chvála za zvrat i příslib je opravdu na místě. Jen si nejsem jistý, jestli poslední vteřiny ospravedlňují zbytečně táhlý děj, který po většinu času spočívá v náhodném chování postav, které z nekonzistentních pohnutek pobíhají po točitém schodišti a vlastně si celou dobu jen vyhrožují.
V silu o deseti tisících obyvatel je totiž k intrikám, zločinům nebo vraždám celkem daleko. Dystopický mikrosvět, který by se jistě rád považoval za utopický, kdyby jen trochu tušil, co oba výrazy znamenají… si žije v pochmurném nevědomém a setrvačném řádu, který nemá šanci vykolejit prakticky nic, natož pak po schodech běhající hrdinové.
Pozitivem seriálu je ještě sympatická Jules, hlavní postava, kterou herečka sice až příliš přehrává do úzkostlivé a nervózní mechaničky, později šerifky, s nepřiznanou sociální fóbií. Není to ale až tak otravné, jak by se mohlo z mého popisu zdát, a nakonec i to občasné kousání si rtu z nervozity napomáhá už tak snadnému ztotožnění se s její postavou.
Ultimátně si ale myslím, že jsme seriálově zkrátka v situaci, kdy nám chybí velká událost. Nejsou tu Stranger Things, už dávno tu nejsou Ztraceni, Hra o trůny se taky ještě dlouho nevrátí a ani nic jiného velkého není na obzoru. Možná proto je objektivně kvalitní seriál v tak výhodné pozici, která mu šanci na to být tím „nejlepším“ sci-fi seriálem současnosti vyloženě podává. A to by si mohli odpustit i to opatrné specifikování žánru, díky kterému jsou s odvážným tvrzením celkem z obliga.
Závěr
Sympatická herečka i postava, nelehký úděl a statečné popasování se s ním, to definuje Jules, díky které je sledování pomalého seriálu, který vlastně ani není sci-fi, únosné. Chápu, že výraz únosné vyznívá opravdu hodně nelichotivě, ale skutečně si myslím, že natahovat materiál pro tři ani ne hodinové epizody na deset, není v zájmu nikoho z nás diváků.
Takhle zpětně ale můžu říct, že jako celek Silo rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc má slušně nakročeno k tomu, stát se do budoucna seriálovým must-see počinem.
Komentáře