Tenhle původní seriál z produkce Apple TV+ si během svojí první série vysloužil nespočet superlativů. Po odvysílání finále dokonce mnohá média tvrdí, že jde o nejlepší sci-if seriál současnosti. Je to ale pravda? A pokud ne, proč to o něm říkají?
Jak jsem už zmínil – seriál má zatím jednu sérii o deseti dílech. Když to vezmu optikou průměrného seriálu, vejde se do ní:
jeden napínavý úvodní zvrat, který vám nedá spát po celou sérii
až 7 momentů, kdy obrazovka zčerná a vy musíte netrpělivě počkat týden, než se zjistí, že o nic moc nešlo a jede se dál
závěrečný cliffhanger, který si jako jediný z celého seriálů zapamatujete
Šokující závěr vám pak v ideálním případě vydrží v hlavě rok až dva, než se objeví druhá série, kterou ale studio strategicky ohlásilo ještě před koncem té první. Dá vám tak jakousi jistotu, že se vyplatí zbývající díly vůbec dokoukávat pro případ, že by vás snad už seriál pomalu přestával bavit.
Proč by vás ale nejlepší sci-fi seriál současnosti měl přestat bavit?
Omezené prostory sila = kompaktní příběh
Za nejslabší aspekt seriálu považuji omezené možnosti, které úsporné silo nabízí. Do nich je zákonitě vetkána jen velmi úsporná zápletka, která ovšem i tak trvá 8 hodin…
Opakující se prostory identických pater podzemního sila bez možnosti snadné a rychlé přepravy nejdou moc naproti komplexnějšímu vyprávění. Možná proto má Silo jen cca 5 výrazných postav.
Urputná snaha tvůrců natáhnout to minimum vyprávění na obvyklých 10 dílů navíc vede s každým odložením hlavní dějové linky stranou k pořádné frustraci.
Co ale ty superlativy?
Silo má na druhou stranu i mnoho pozitiv, kterým bezesporu vévodí závěrečný zvrat. Ten vážně stojí za to vidět. Navíc je příslibem ještě lepší druhé řady, tedy „ještě dokonalejšího sci-fi“!
Jen si nejsem jistý, jestli povedené poslední vteřiny ospravedlňují zbytečně táhlý děj, který většinu času spočívá v náhodném chování postav, které z nekonzistentních pohnutek pobíhají po točitém schodišti nahoru a dolů a celou dobu si vlastně jen vyhrožují. V silu o deseti tisících obyvatel je totiž k intrikám, zločinům nebo vraždám celkem daleko, tak se není čemu divit, že v tom neumějí chodit.
Pozitivem seriálu je ještě sympatická Jules, hlavní postava, kterou herečka sice až příliš přehrává do úzkostlivé a nervózní mechaničky, později šerifky, s nepřiznanou sociální fóbií. Není to ale až tak otravné, jak by se mohlo z mého popisu zdát, a nakonec i to občasné kousání si rtu z nervozity napomáhá už tak snadnému ztotožnění se s její postavou.
Ultimátně si ale myslím, že jsme seriálově zkrátka v situaci, kdy nám chybí velká událost. Nejsou tu Stranger Things, už dávno tu nejsou Ztraceni, Hra o trůny se taky ještě dlouho nevrátí a ani nic jiného velkého není na obzoru. Možná proto je objektivně kvalitní seriál v tak výhodné pozici, která mu šanci na to být tím „nejlepším“ sci-fi seriálem současnosti vyloženě podává. A to by si mohli odpustit i to opatrné specifikování žánru, díky kterému jsou s odvážným tvrzením celkem z obliga.
Závěr
Dystopický mikrosvět, který by se jistě rád považoval za utopický – kdyby jen ve své negramotnosti tušil, co oba výrazy znamenají – si žije v pochmurném nevědomí a setrvačném řádu, který nemá šanci vykolejit prakticky nic, natož pak po schodech běhající hrdinové…
Sympatická Jules i její nelehký úděl a statečné popasování se s ním je přesně to, díky čemuž bylo sledování pomalého seriálu únosné. Chápu sice, že takový výraz vyznívá opravdu hodně nelichotivě, ale skutečně si myslím, že natahovat materiál pro tři sotva hodinové epizody na deset není v zájmu nikoho z diváků.
Zpětně ale můžu říct, že jako celek Silo rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc má slušně nakročeno k tomu stát se do budoucna seriálovým „must-see“ počinem.
Komentáře