zejtra napořád
Tmavý režim
Tmavý režim
Použít nastavení systému

Daniel Radcliffe není herec

4 min. čtení

Když někoho vyberete v deseti letech pro roli, kterou bude hrát do svých dvaceti, jste vcelku nahraní, pokud ten klučina (nebo děvče) nebude mít herecký talent a jeho výkony se ani po letech nezlepší.

Byl bych samozřejmě ochotný prominout všem třem (i Emmě Watson a Rupertu Grintovi), že v prvních dílech byli toporní a prostě takoví, jací byli. Ostatně jejich role to vlastně vyžadovaly – více či méně zmatené děti, které jsou najednou kouzelníky a vše kolem je nové a většinou i nebezpečné – to je něco, při čem se tápavý výraz a strnulý postoj hodí prakticky v libovolné situaci. Jenže léta plynula a do HP přišly i dospělé emoce, vztahy, zápletky apod., a naši tři hrdinové, v čele s Danielem, setrvali u svých dětských postupů a tvůrcům to bylo zřejmě úplně jedno. Nebo s tím možná nebyli schopni nic udělat, kdo ví.

O čem ale přesně mluvím? O tom, že obě části závěrečného dílu série Harry prostojí v mírném předklonu, zlehka zadýchán (na znamení emocí, jež jím „cloumají“) a klade jeden dotaz za druhým, bez náznaku jakékoliv skutečné emoce nebo jen změny intonace oproti své běžné dosti monotónní rovině. Velmi podobně pojímá i akčnější scény, ve kterých se tváří „ohroženě“, zadýchá se ještě o trochu víc a když při tom má i promluvit, styl přejímá beze změny z prvního příkladu. Emma Watson funguje naprosto stejně, jen její hlavní devizou je znepokojení, šok a jakýsi skoro mateřský strach o všechny a všechno.

Rupert Grint je na tom podobně, i když si skutečně myslím, že v rámci série ze všech vychází nejlépe. Ono se to ale těžko posuzuje, když mu není dopřáno skoro žádného prostoru…

Alan Rickman objektivně odehrál víc než všichni tři za osm filmů dohromady a to v libovolné scéně napříč všemi díly. Myslím to vážně, i v jeho jediném dlouhém pohledu je více umu než v tisíci řádcích dialogů tří hlavních postav.

Ale nemusí to být jen vynikající herec, kdo je strčí do kapsy… Ve filmu Rohy, který je bez ohledu na výhrady, které mám vůči Danielu Radcliffovi, jenž v něm hraje hlavní roli, skvělý, originální a vskutku milý při prvním sledování, byly uvěřitelné všechny vedlejší postavy, jen ne ta hlavní. Dokonce dětský herec hrající Radcliffovo mladší já, hrál lépe než jeho „zkušenější kolega“. I v tomto filmu Daniel většinou stál, zadýchaně a tápavě zíral a čekal až scéna skončí. Totéž předvedl ve filmu What If, v němž byl jediným slabým článkem. Filmy, ve kterých hrál výjimečně jinak, než jak jsem výše popsal, si pamatuji dva.

Now You See Me 2, česky Podfukáři 2, je chaotickým mixem všeho, co se obvykle po brainstormingu hodí do koše, protože to proti dobrým nápadům neobstálo. Adorovaná scéna s předáváním si karty, kterou lidé v youtubových komentáře milují, je při drobném odstupu nejen nudná, ale také absurdní. Především pro svou délku, která by v reálném světě působila nepatřičně. Tady jí masový divák nadšeně tleská… Zpět ale k tématu toporného Radcliffa, kterému, jestli si dobře vzpomínám, v kině nikdo netleskal, když se v tomto filmu objevil na scéně jako nepodloženě excentrický bohatý už nevím kdo. A je úplně jedno, kdo to byl a co chtěl, jeho postava byla zaměnitelná, objevila se bez jakéhokoliv opodstatnění, a dnes, stejně jak jako při vydání filmu, podezírám tvůrce z čistého kalkulu, kterým bylo přidání slavného Harryho Pottera do jejich už tak „skvělého filmu“.

Nejlepší role, kterou Radcliffe výjimečně zvládnul slušně zahrát, byla groteskní usměvavá mrtvola ve filmu Švýcarák. V té neměl totiž moc co hrát a když už, tak byl žádoucí „mrtvolný“ výkon, který mu jde tak dobře. Navíc za něj často zaskakovala gumová figurína…

Rupert Grint je zdaleka nejnadanějším z trojice a přesto nejméně obsazovaným. Skoro by se mohlo zdát, že karty slávy byly rozdány už s Kamenem mudrců a někdo musel být poslední. Jeho nadání nemusí být nijak zásadní, v dnešní době filmového braku obzvlášť, aby dokázal zaujmout nebo i zazářit. Pokud si nejste jistí, jestli jste Ruperta vůbec v jakémkoliv jiném filmu viděli, tak se není čemu divit, moc jich totiž nebylo (dříve jsem zmiňoval například Charlieho Countrymana). Ale třeba ve videoklipu k písni Lego House od Eda Sheerana myslím zaujmout dokázal, a určitě víc než potterovsky.

Komentáře

Přečtěte si také

Obrázek v plné velikosti