Včera i dnes jsem se díval na film Životní šance a asi uhodnete, že nešlo o takové nadšení či takovou kvalitu, že bych film musel vidět ihned znovu. Naopak šlo o nezměrnou kvalitu českých překladů názvů zahraničních filmů. Pochopitelně se jednalo o film Životní šance (2013) a film Životní šance (2014). Co koho vedlo k tomu nazvat film stejně, nevím a nehodlám to zjišťovat. Moje představa je ale jasná. Někdo velmi chytrý, kdo toto má na starosti, se zkrátka rozhodl, že filmy mají podobné téma, a musí tak mít stejný název. Přestanu chodit kolem horké kaše a přejdu k věci… Existuje pár typů českých překladů, se kterými se můžeme setkat.
První kategorií by mohla být „snaha vymyslet nový název filmu, jen protože MŮŽU“. To je příklad právě Životní šance z roku 2014. Film se v originále jmenuje Boychoir, což je snadno přeložitelné jako Chlapecký sbor. Jestli je to název, který naláká běžného diváka nebo spíše někoho, jehož choutky jsou zavrženíhodné a chlapci jsou pro něj něco víc, je vedlejší. Originální název je snadno a přesně přeložitelný, tak proč ho měnit? Protože MŮŽU, zjevně. S o rok starším filmem One Chance (vhodně přeloženým jako Životní šance) má společné jen téma. Nic víc, ani námět, ani herce, nic. To bychom měli první kategorii.
Druhá kategorie je velmi podobná, a přesto zcela odlišná. Jedná se o „snahu vymyslet nový název filmu, protože MUSÍM“. Výraz musím je pochopitelně zavádějící. V 99 % případů nemusíme překládat film jinak, než jak zní v originálu. Ale je mi zcela jasné, že ti chytří lidé, kteří za českými názvy stojí, cítí nutnost název změnit, protože „nemají na vybranou“. Je to protože někdy přeci jen není snadné přeložit název. Jako dobrý příklad mě napadá film The Perks of Being a Wallflower. To je do češtiny poměrně složité přeložit. My totiž nemáme výraz pro někoho, kdo stojí v koutě… A proto byl jako český název zvolen „Ten, kdo stojí v koutě“. Tento překlad není až tak špatný, i když zcela opomíjí tu část s „Perks of being“, která je velmi důležitá z mnoha důvodů. Ale řekněme, že se zde český název celkem povedl, o to víc, povíme-li si, že druhý, někdy používaný, název je „Charlieho malá tajemství“. Proč je tento překlad špatný je vám snad jasné samo o sobě, a já jen doplním, že Charlie ve filmu žádná malá tajemství nemá…
Druhým příkladem z téže kategorie by mohl být film Now You See Me, který rovněž není snadné přeložit, ale vyřešit to použitím názvu „Podfukáři“ mi přijde jako podfuk.
Třetí kategorie je „potřeba změnit název prostě proto“. Nevím, jak jinak tuto kategorii nazvat, jelikož to co čeští distributoři někdy předvádějí, je pro mě zasraná záhada. Štve mě to… (mrk mrk). Příkladem za všechny je film Osudový dotek, ve kterém neproběhl žádný osudový dotek, ani dotyk, a pokud, tak spíš mnoho malých a byť významných, tudíž vyložitelných jako osudových, za změnu názvu The Butterfly Effect to nestojí. Celá ta léta nemůžu pochopit, proč ne Motýlí efekt. Tento termín se u nás běžně používá, stejně tak jako efekt motýlích křídel. To by jako název fungovalo o něco hůře, ale přesto jde o lepší volbu, než Osudový dotek. Zde skutečně nemohu odpustit změnu názvu, protože je nepodložená, a původní dílo tím utrpělo nevyléčitelný zásah. Raději ani nechci vědět, kdo tuto změnu vymyslel, ani kdo ji schválil.
Předposlední kategorie je vlastně docela funky, mísí se v ní nepřeložitelné názvy a nutnost se s nimi nějak poprat a zcela dementní rozhodnutí, která vedou k patvarům, které byste raději nechtěli číst, je-li vám čeština milá.
Pojďme si chvíli povídat o Teenage Mutant Ninja Turtles. Máte-li za úkol zodpovědně přeložit tento název do češtiny, jste v háji. Jo a taky kolik třešní, tolik višní… Originální název je záměrně dementní, je to v podstatě taková filmová verze clickbait titulků, které vídáme na Internetu denně. Tvůrci zřejmě chtěli dát najevo, že jde o želvy, které jsou náctileté, jsou to mutanti a hádejte co – jsou to nindžové. Moje verze by byla rozšířena ještě o „who eat pizza“, ale to nechme stranou a pojďme se zamyslet nad tím, jak ten název přeložit, aniž bychom byli doslovní a vypadali tak jako tupci. NIJAK! Původní název je tupý, tak ho nechme tupý i česky prokrista! Proč ne, proč se v tom stále musí někdo hrabat a něco měnit?!
(Uběhlo 30 sekund a jsem opět klidný.) Samozřejmě se v tom názvu někdo hrabal, a vyhrabal překlad „Želví nindžové“. To je kupodivu poměrně obstojná varianta, musí-li to být, ale pamatuji si, že jako dítěti mi zněla nepochopitelně. Já i všichni ostatní, jsme jim říkali prostě Želvy ninja, a tvar Želví jsem prostě jen nechápal. Zprvu zcela, později pouze to, proč ho použili. Dnes to chápu, ale je mi to málo platné, protože přišel Michael Bay, nový film opět nazval Teenage Mutant Ninja Turtles, a tentokrát se český distributor skutečně vyznamenal! Použil ten zažitý výraz „Želvy ninja“… A je vystaráno, děti tomu rozumí, a hračky se prodávají. Česky je to extrémní patvar, ale hračky se prodávají. Bezva.
Abychom to už měli z krku, odbudeme si poslední kategorii jen v rychlosti. Jedná se o filmy, které se ze stejně debilních důvodu, z jakých se jiné překládají (povětšinou jsou tím důvodem hračky, jupí), nepřekládají. Avengers například. V komiksech dříve běžně používaný název Mstitelé zní sice trochu 18+ z doby, kdy to ještě muselo mít příběh, ale je to zcela legitimní název a přesný překlad. Ale hračky se prodávají, takže… Koneckonců je tu i Iron-Man, Spider-Man, Superman. Takže by se u angličtiny dalo zůstat, ne? Ne, protože Kapitán Amerika. Takže je to skutečně vždy tak, jak je to nejvýhodnější pro hračky. Tak ať se prodávají co nejlépe, třeba to časem vyvolá nějaký Osudový efekt.
Komentáře