Znáte nějaký film, který se vám osobně líbil, nebo vám přišel zajímavý/kvalitní, ale kdokoliv, komu jste ho doporučili, se na vás díval v lepším případě jako na blázna a v tom horším vám nadával? Já jeden takový mám a podle mého názoru je to velmi zajímavý film, který sice nemá mnoho filmařských ani příběhových kvalit, ale jeho atmosféra je natolik hutná, že z něj při prvním sledování mrazí. A mrazí z něj i nějakou dobu po dokoukání, což se mi příliš často nestává.
psychologický thriller Uvnitř mé hlavy je velmi komorní a přesto komplexní a promyšlené dílo. Jeho český název používám jen tehdy, když ho chci někomu doporučit, neboť na ČSFD pod anglickým názvem Magic Magic je ho možno najít až po rozkliknutí dalších záznamů, což je podle mě škoda. Navíc se u něj objevuje i další údajný český název Kouzla a čáry.
Na film jsem narazil před mnoha lety, zřejmě v době, kdy se mi zalíbila herečka Juno Temple kvůli své skvěle odehrané roli v rovněž skvělém filmu Pan Nikdo. Spolu s ní jsou v hlavních rolích Emily Browning a Michael Cera. Toto obsazení byl důvod, proč jsem po filmu bez rozmyslu sáhl. Příběh, který se mi díky tomu začal odvíjet před očima, byl natolik hrozivý, že jsem napjatě sledoval každou vteřinu. Atmosféra filmu mě tehdy pohltila. Byla děsivá, mrazivá a přesto klidná. Až do posledního momentu navíc nedokážete odhadnout, co se stane, což celý dojem výrazně podtrhovalo.
Chtěl jsem film ve stručnosti popsat, ale nad otevřeným profilem filmu na ČSFD jsem se rozhodl, že to nechám na oficiální synopsi, kterou pouze ve vhodný moment utnu, protože z faktického popisu spadla do nicneříkajícího a dokonce smyšleného patosu, který má snad na film nalákat (?).
Alicia (Juno Temple) se společně se svou sestřenicí Sarah (Emily Browning) a jejími kamarády vydává na prázdniny daleko od domova do Jižní Ameriky. Když musí Sarah náhle odjet, Alicia se ocitá na odlehlém ostrově jen ve společnosti Barbary (Catalina Sandino Moreno) a Brinka (Michael Cera), amerického studenta se sadistickými sklony. Zmatená a vystrašená Alicia nedokáže usnout a realita se jí stává noční můrou, ze které není probuzení.
Pokud mám navázat na poslední větu synopse, kterou jsem vám ještě laskavě dovolil číst, ona nemožnost usnout a probudit se z noční můry (nádherná hra se slovy), je sice jedním z hlavních témat filmu, ale ne jediným důležitým ani prvním.
Vše to začíná v momentě, kdy Alicia zjistí, že vyjet s cizími lidmi do cizí země na opuštěnou chatu nebyl vůbec dobrý nápad, přestože jsou to dobří přátelé sestřenice, která ji doprovází. Až na Brinka jsou oba normální, jen mnohem dospělejší a z tohoto postu, kterého jsou si zjevně vědomi, jsou i dost hodnotící, což v případě cizích lidí není příjemné v žádném případě. Natož s Brinkem opodál a na ostrově někde v Chile.
Tato nepříjemná situace se ale dá dozajista přečkat, vždyť se jedná o kamarády sestřenice, která je vám navíc dobrou kamarádkou a jistě vám pomůže dostat se do bodu, kdy půjde i o vaše přátele. Tak by to být mohlo, jenže Sarah se hned z kraje výletu odtrhne a její jedinou instrukcí je, že se má Alicia skamarádit, dobře bavit a že vše bude dobré.
Situace se ale nevyvíjí nijak zvlášť dobře, osobnostně si s ostatními nesedne a proto se jim zdá být nejen introvertní, ale taky prostě divná. Nejsou na ni nijak zvlášť zlí, ale absence přátelského přístupu je v cizích končinách a takto malé skupinky asi velký problém. Aliciu nezachrání ani pozdní příjezd Sarah, protože se ukazuje, že si je s ostatními bližší než s vlastní sestřenkou a byť se k ní chová mile, není to tak skutečné, jak by Alicia potřebovala.
Magic Magic je úžasný v tom, že všechny pocity, kterými si Alicia prochází, vy jako divák zřetelně vnímáte a při troše empatie jste schopni se do její situace vžít. Spolu s chladným vizuálem filmu, barevnou paletou, zvukovou stránkou a prostředím malého ostrova na moři, je vyznění filmu už takto velmi depresivní a minimálně můj pocit z něj je i dost úzkostný. A to jsem nemluvil o tom, co se ve filmu konkrétně děje, ani jak skončí.
Mně osobně se tenhle film vlastně taky nelíbí, ale oceňuji na něm, že se mu podařilo na diváka přenést pocity, kterými si hlavní postava prochází, a nabídnout nevšední komorní zápletku s překvapivým, možná až šokujícím koncem. A jestli si vzpomenete, tak jsem na začátku zápisku popisoval zpětnou vazbu, kterou mají všichni, kterým jsem ho doporučil. S tím vědomím se na něj buďto můžete podívat, nebo nemusíte. Já vám ho každopádně doporučuji.
Komentáře