Opakující se zmínky o jihokorejském filmu Train to Busan, které jsem vídal na internetu a které tvrdily, že jde o “nejlepší zombie film ever”, mě rychle motivovaly k tomu podívat se na něj. Stejně tak i samotná šance, že půjde o dobrý zombie film, kterých bohužel moc není a paradoxně ty nejlepší z nich jsou komedie, což je trochu smutné, vzhledem k žánru, který s komedií původně nemá nic společného (i když to v praxi funguje perfektně).
Train to Busan je technicky velmi dobře zpracovaný film, který do zombie tematiky přináší vlastní nové prvky a s těmi zaběhnutými se vypořádává po svém.
Jeho jediným záporem je použití několika žánrových klišé, kterým by se podle mě dalo snadno vyhnout. Postavy se tak na několika místech zachovají v naprostém rozporu se zdravým rozumem nebo základní logikou.
Snadno si tak všimnete, že jedna z postav po hodině téměř bezpečně vypadajícího zápasení s nakaženými doslova nabídne ruku jednomu z nich. Ten samozřejmě neváhá a zakousne se do ní. To byl opravdu smutný moment, a ne proto, že by se jednalo o smutnou scénu…
Ve finále jde ale i tak o jeden z nejlepších filmů dané kategorie. Za sebe si troufnu říci, že dokonce o ten nejlepší.
Doteď jsem za nejlepší film z technického hlediska považoval Zombieland, ale z něj jsem měl reálný pocit, že jsou nakažené postavy herci. Světová válka Z oproti tomu byla až příliš plná CGI a nebylo v ní dost kontaktních scén. A pokud jde o sérii Resident Evil jako celek, je bohužel úplným dnem žánru… pokud do něj vůbec spadá. První díl byl ale dobrý.
Jelikož se tedy velcí hráči vlastně vyřadili sami, nejlepšími zombie filmy jsou tak podle mě Train to Busan, Zombieland, Úsvit mrtvých a Soumrak mrtvých, jen ne v tomhle pořadí. Netroufám si totiž určit pořadí mezi dvěma komediemi, jedním filmem z víceméně otevřeného světa a druhým, který se celou dobu odehrává uvnitř obchodního centra.
Je ale docela s podivem, jak málo dobrých filmů dokáže ve své době tak oblíbený žánr nabídnout. Těch horších naopak nabízí celkem dost.
Nejen ty nejlepší
Zombie žánr ve svém klasickém pojetí dnes už není tak oblíbený a filmů podle zaběhnutých pravidel už proto moc nevzniká (Zombieland 2 nepočítám, jelikož jde o pokračování).
Stále se ale točí filmy, ve kterých o zombies jde, byť je novým trendem říkat jim jinak… Například seriál The Walking Dead je v tomhle ohledu vážně kreativní s názvy jako “chodci”, “mrtváci” apod., přičemž označení “zombie” se záměrně vyhýbá. To se celkem hodí, jelikož český překlad slova zombie je obvykle foneticky “ta zombí”, nebo někdy dokonce “zombije”, což mi trhá uši a vždy se proto obávám velké akční scény. Zkušeně totiž očekávám, že některá z postav zahlásí, že se blíží obrovské množství “zombií”…
Kromě filmu Warm Bodies, který si zombie tematiku jen vypůjčuje pro klasickou romanci alá Romeo a Julie, jsou tu i žánru poněkud věrnější počiny z poslední doby. Pacient Zero vyšel v roce 2018 a díky svému obsazení a první upoutávce se zdál být opravdu ambiciózní. Když jsem ho pak ale sledoval, hned mi bylo jasné, že není nijak revoluční ani zajímavý, rozhodně ne dobrý a nakonec navzdory očekávání ani ambiciózní. Samotný námět zajímavý byl, a tak jsem rád, že film vzniknul, byť čistě jen jako nositel myšlenky.
Osobně mám zombie žánr jako takový rád, i včetně jeho variací na způsob Patient Zero. Mrzí mě proto, že je zřejmě na ústupu, anebo zcela umírá. Mám sice tušení, že ho za 10-15 let někdo znovuobjeví v rámci toho, že Hollywood neustále tápe, kudy by se jeho tvorba měla ubírat (a kde leží peníze). Do té doby tak budu muset zřejmě setrvat u dosavadní tvorby – třeba právě skvělého Vlaku do Pusanu.
Komentáře