zejtra napořád
Tmavý režim
Tmavý režim Použít nastavení systému

Nepříliš slavně ke hvězdám

2 min. čtení

Ad Astra je film, který se v mém případě vzal naprosto odnikud. Neslyšel jsem o něm dopředu, nevěděl o něm zhola nic a najednou tu sedím ve dvě ráno a na monitoru mi ubíhají závěrečné titulky této vesmírné výpravy ke hvězdám.

Nemohu říct, že bych z filmu cítil jakýkoliv přesah, ale při jeho sledováním jsem se cítil dobře. To je mnohdy víc než mít dobrý pocit po jeho skončení. V poslední době je to u filmů vlastně milou výjimkou, než očekávatelným standardem. Scénáře bývají slabé, provedení uspěchané nebo tak nějak celkově mimo, výsledný produkt jen pro rychlý jednorázový efekt…

Chcete-li příklad, tak jsem před pár dny viděl Zombieland 2, pokračování deset let starého filmu, který je velmi milý a velmi povedený, opakovatelně sledovatelný a v člověku zanechávající alespoň na chvíli dobrý pocit. Druhý díl byl ale opakem všech těch přídavných jmen, která jsem tak kostrbatě použil. Ke všem lze totiž přidat předponu ne-, což když uděláte, dostanete popis Zombielandu 2 včetně závěrečného shrnutí – ne.

Jenže teď je řeč o vesmírné cestě Brada Pitta, který je na ní většinu času sám, ale možná trochu tuší, že jste s ním zprostředkovaně i vy. Po celý film si vede tichý monolog v hlavě, což je pro diváka jedna z mála opravdu dobrých věcí, které film nabízí. Zbytek je totiž tak nějak průměrný, možná i lehce pod. Dokonce si myslím, že nebýt tohoto monologu, který se zprvu zdá být nadbytečný, film by bylo skoro obtížné sledovat. V tomto ohledu se mu povedlo zachytit pocity, které bych očekával, že člověk na osamocené cestě vesmírem zažívá… Samota, cizost, nejistota, strach. A vnitřní rozprava.

Akcí ve stylu závěru Marťana je ve filmu víc, scénář je zklamáním a film je až příliš dlouhý na to, že neobsahuje vlastně nic, co by stálo za přemýšlení. Většina děje se prostě jen odehrává, celá cesta napříč Sluneční soustavou je až nepříjemně popisná a připomíná jednoduše nastříhaný cestovní vlog.

Nejvíce jsem filmu fandil v momentě, kdy se zdálo, že bude mít něco společného se snímkem Sunshine. Obával jsem se, že pokud tomu tak bude, mohl bych opět zažít zklamání, stejně tak jako v případě konce zmíněného filmu, který dráždí mnohem víc lidí než bych čekal. Vycházím z toho, že jsem ho viděl na předních příčkách několika žebříčků o nejpokaženější nebo nejhorší závěr (slibného) filmu. Ten si to však u mě vyžehlil posledními sekundami, které vše spravily. Ale samotný příběh se ke konci skutečně neodvíjel nejlépe… Tuto obavu však v případě Ad Astra mít nemusíte, neboť jsem zjistil za vás, že ta podobnost je jen zdánlivá a brzy přejde.

Je mi líto, že film nebyl zajímavější nebo že neměl jakýkoliv přesah. Sliboval jsem si od něj hodně a líbilo by se mi proto, aby o něm nevypovídalo právě to, že o něm není co víc říct.

Komentáře

Přečtěte si také

Obrázek v plné velikosti