Zejtra napořádFilmy
CZ
EN
Tmavý režim
Tmavý režim
Použít nastavení systému
Tento web používá cookies, aby vám při návstěvě mohl nabídnout co nejlepší zážitek. Proto potřebujeme váš souhlas s jejich používáním. Můžete ho později kdykoliv odvolat kliknutím na odkaz v pravé části webu.
Název
Platnost Typ
cookie_consent
30 dní Nezbytné
__gads
390 dní Analytické
__gpi
390 dní Marketingové
lang
30 dní Nezbytné
theme
30 dní Nezbytné
theme_os
30 dní Nezbytné
Seznam cookies

O Matrixu

27. ledna 2022
Obsahuje spoilery
10 min. čtení

Když se před zhruba čtyřmi lety objevily první spekulace o pokračování Matrixu, které tehdy mělo být spíše rebootem, prohlásil jsem, že za jakýkoliv přírůstek do série Matrix budu nesmírně vděčný, ať už to kvalitativně dopadne jakkoliv. Původní díly totiž považuji za úžasný příběh, nejen filmový milník a novátorskou inspiraci, která ovlivnila mnoho tvůrců pro začátek nového tisíciletí.

Od nového dílu jsem pochopitelně nečekal žádnou revoluci, jelikož mám rozum, narozdíl od těch, kteří očekávali nový „bullet time“. Zřejmě jsou to ti stejní lidé, kteří od Applu každé září očekávají iPhone stejně revoluční, jako byl ten vůbec první. Jednou se někoho takového musím zeptat, jak by si to vlastně představoval… Nový Matrix samozřejmě žádnou podobnou revoluci nepřináší, naopak se právě na popularitě bullet timu snaží svézt ještě o něco dál, a to tím nejhorším způsobem, který si umím představit – mluví o něm.

Při sledování Matrix Resurrections jsem pochopitelně měl různé pocity, ostatně vy jste na tom byli asi podobně, film to totiž není zcela obvyklý. Jeho meta „humor“ a snaha překročit sebe sama, okomentovat filmovou produkci, politiku profitu i nemožnost navázat na uzavřený příběh ikonických rozměrů popisoval v recenzích už kde kdo, ale to pro mě osobně nebylo nijak důležité, ani ten fakt, že toto filmu bezesporu škodí a časově parazituje na stopáži, která zbývá pro samotný děj.

„A na chvíli to bylo dobré…“

Jenže já se snažil užít si především nový „Matrix-materiál“, nejenom film samotný. Abych to objasnil, mně se líbí především svět Matrixu, daný spíše příběhy Animatrixu a Architektovým povídáním v Reloaded, než trilogií samotnou. Stejně jako v případě podobné filmové série – Star Wars – oceňuji potenciál světa a jeho projevy v různých filmech, a ne nutně hlavní dějovou linku. Pokud Star Wars pokulhávají v přílišném lpění na osudu rodiny Skywalkerů, Matrix se až zbytečně drží Neova života. A právě proto je Animatrix, ze svojí větší části, příjemným vhledem do reality světa strojů a užívání prostředku k vlastnímu přežití i zachování lidské rasy – virtuální reality Matrix. U Star Wars takto funguje například Mandalorian, který konečně naplno předvádí potenciál světa, který se doposud ukazoval snad jen ve hrách nebo animovaných seriálech, které jsem sice osobně neviděl, ale tuším, snad správně, že se netočí jen kolem Anakina a spol.

Architekt Matrixu šesté generace, tedy toho, ve kterém se Neo projevil jako Vyvolený, a pravděpodobně i několika (nebo všech) předchozích verzí, měl v druhém díle nechvalně známý monolog, kterému nerozuměl v ten moment snad ani sám Neo. Já přišel na to, že pokud se člověk opravdu soustředí, porozumí mu a zjistí, že ale nedává příliš smysl, respektive že je samoúčelný a obsahově celkem prázdný. Ve zkratce říká to, že Vyvolený je přirozenou anomálií, která je nutným nežádoucím produktem toho, že vše ostatní v Matrixu perfektně funguje. Tohle je zkrátka nenapadnutelná premisa, bez které by celá trilogie nemohla fungovat. Dál mluví o tom, že tato anomálie – Vyvolený – má za úkol restartovat Matrix, vybrat si několik lidí, kteří znovu zalidní město Zion a budou nutnou složkou celého konceptu Matrixu a přirozeného odporu proti němu. Tento odpor se má tedy logicky vždy projevit ve formě pirátského připojování se do Matrixu za účelem hledání Vyvoleného, aby se celý kolotoč mohl opakovat.

Obrázek 1

Co Architekt však neřekne, zato Animatrix, respektive příběh Druhé renesance, ano, je skutečnost, že Matrix není zlý nástroj na kontrolu lidí zlými stroji. Ty jsou ve skutečnosti rovnoprávným národem, který existoval na Zemi vedle lidí a nechtěl víc než svobodu, kterou by lidé akceptovali. Jenže jak tomu tak bývá, lidstvo, které stroje vytvořilo, se nechtělo spokojit s tím, že si jeho produkt klade nějaké nároky na planetu a její zdroje a především mu nevoněla představa uznání národa robotů. Proto začala válka, kterou vyprovokovali lidé. A ti, jak již víme, ji prohráli. Jenže lidem se v naivní snaze o snadné vítěztví povedlo vypálit nebe, aby zablokovali sluneční svit a zabránili tak strojům využívat sluneční energii. V ten moment stroje začaly hledat náhradní zdroj energie. Zjistili, že tím ideálním (ne jediným) by byla lidská těla, a proto lidstvu velkoryse nabídly tuto variantu: budete žít v umělé realitě, kterou nerozeznáte od skutečnosti; my vás budeme na oplátku využívat pro získávání energie. Tento návrh zástupci lidí přijali a podepsali se stroji smlouvu, která platila pro všechny lidi. Od té doby se všichni lidé rodili do Matrixu. Ovšem přesto měli volbu, kterou bohužel museli učinit na, slovy Architekta, „takřka nevědomé úrovni“, kterou osobně chápu jako fázi plodu.

Stroje tedy nejsou v tomhle příběhu těmi zlými, byť se snažili s rebely vypořádat tak násilně, jak jsme ve filmech mohli vidět. Až nový díl Resurrections přišel s variantou strojů, které se zachovaly špatně a porušily mír, který Neo na konci Revolutions vybojoval. Jenže je vysvětleno, že toto bylo výsledkem jednání některých stojů poté, co samy zažily válku různých frakcí svého druhu. Ve světě Matrixu totiž stroje nepřemýšlejí jako jedna entita, nejde o žádnou globální umělou inteligenci, jak tomu bývá jinde (v Terminátorovi například).

Potenciál Matrixu

Vše, co jsem výše popsal, je ovšem nevyřčeným zákulisím filmů, které se zabývaly povětšinou čistě příběhem Nea. Jakožto Vyvolený nejdříve existoval v rámci Matrixu a posléze z něj vystoupil, jenže ta nejvyšší vrstva světa, do které se během svého putování dostal, byl opět Matrix, s výjimkou rozhovoru s Architektem a tím ostnatým strojem na samotném konci Revolutions. Během celé trilogie se jedinkrát někdo dotknul tématu války se stroji, a to Morpheus, který se v prvním díle pokusil Neovi vysvětlit, jak momentálně zřejmě funguje skutečný svět. Vylíčí mu vypálené nebe a lidské baterie, a to je vše. Sám totiž víc neví a není to pro něj koneckonců důležité, jeho boj probíhá uvnitř Matrixu. A v tom tkví podle mého názoru krása Matrixu – že vydrží s málem, přestože by mohl říct víc, protože pozadí příběhu – řekněme lore – existuje. Postavy a s nimi i divák se tak mohou držet toho, co je v tu chvíli podstatné. Akce a její filmové podání je hlavním bodem prvního filmu, veškeré filozofování a přemýšlení nad míru dobře nasnímané akce by bylo v případě prvního filmu jen zbytečnou ztrátou času. Zároveň to je ale poutavým materiálem pro pokračování, které může ze své podstaty nabídnout tomuto aspektu mnohem velkorysejší časovou dotaci.

Za stručný, nepřesný a vágní popis světa vně Matrixu jsem byl u prvního dílu, respektive celé trilogie opravdu rád. Dokážu si totiž představit, že by měl Matrix například vypravěče, který by všechno okolo vysvětlil a Neovy činy neustále zasazoval do kontextu fungování světa. A bylo by to jistě nesmírně zajímavé a hodnotné, určitě ale ne zábavné, protože zábavnost Matrixu tkví v jeho opravdovosti. V tom, že divák zároveň s Neem objevuje možnosti Matrixu a posléze i světa, ale po celou dobu tápe, jestli je opravdu Vyvoleným, nebo není. Nakonec i v Reloaded a Revolutions si není jistý tím, jestli se jako Vyvolený chová správně a zda něčeho svým jednáním dosáhne.

Proto se na Matrix 4 dívám především jako na zdroj dalších a nových poznatků ohledně světa, ve kterém je Matrix jakožto virtuální realita jen malým aspektem, pro stroje vlastně úplně zanedbatelným. Sice jsme v Reloaded a Revolutions viděli, že existují programy, které v Matrixu žijí a aktivně ho tvoří a ovládají, ale ne každý „stroj“ je program, většina jich je samozřejmě fyzická. Některé jsou dělníci a údržbáři, jiné vojáci… Neumím si sice představit, že existuje nějaká robotí rodinka, která sedí doma u stolu a žije si svým šťastným životem, ale pro něco přeci stroje žít a bojovat s lidmi musí.

Obrázek 2

Nejzajímavější na Matrixu 4 jsou pro mě následující poznatky:

  • Matrix je právě ve svojí sedmé verzi. Až na drobné změny fungování je stejný jako ten předchozí.

  • Stroje spolu válčily, důvodem byly zdroje, protože lidé, kteří po konci Revolutions nechtěli být připojeni k Matrixu, směli odejít.

  • Došlo k politickému sporu, ze kterého vzešla iniciativa na využití podstaty Vyvoleného k získávání většího množství energie. Tato iniciativa byla porušením míru s lidmi a řekněme i etiky.

  • Některé stroje začaly žít s lidmi (a bojovat na jejich straně), stejně tak jako některé programy, které se do skutečného světa manifestují jako roj drobných robotů, který tvoří lidskou postavu.

  • Hackeři si osvojili nové možnosti, fungování strojů už pro ně není velkou neznámou, ale mohou například o něco snadněji vystupovat z Matrixu (už není potřeba pevná telefonní linka).

Čtvrtý filmový Matrix je tak spíše hromadou nových informací, které může nadšený fanoušek zakomponovat do přemýšlení nebo rozprav o světě Matrixu, který je narozdíl od jiných filmových světů extrémně zajímavý skutečností, která jej definuje, a ne příběhem jedné postavy. Ve světě série Harryho Pottera se zatím neudála žádná událost, která by nebyla pevně spjatá s životem Harryho Pottera nebo Brumbála, tedy de facto pouze Harryho Pottera, který je však významný pouze kvůli Voldemortovi. Celý čarodějnický svět se tedy zatím točí kolem jedné jediné postavy – Voldemorta. U Star Wars a jejich celovečerních filmů je to pak Anakin Skywalker, respektive Darth Vader.

A byť je Matrix zatím vázaný pouze na Nea, může si přemýšlivý divák snadno představit, co se může dít nad rámec jeho příběhu. Například válka strojů o zdroje je podle mě nesmírně zajímavá věc (kterou Lana Wachowská odbila jednou větou). Takovou možnost zkrátka u Harryho Pottera zatím nemáte… Leda že byste rozjímali nad tím, jak v lese žijí kentauři a jak se asi liší způsoby výuky v různých čarodějnických školách. Ani na střet mudlů a čarodějů nikdy nedošlo, žádná válka neproběhla, svět se nijak neproměnil a nelze tak absolutně nad ničím přemýšlet. A je to věčná škoda… O něco lépe je na tom zřejmě Pán prstenů, jehož příběh se ani náhodou netýká výhradně Saurona, pokud je mi známo, ale přesto si troufám tvrdit, že vyjma toho sepsaného neskýtá svět Středozemě nic, nad čím by šlo podrobněji uvažovat. Zato různé verze Matrixu, vzestup strojů, válka s lidmi, vytvoření virtuální reality a válka mezi stroji, to jsou panečku témata k nekonečnému přemýšlení!

Obrázek 3

Jednou z nejzajímavějších věcí ohledně Matrixu, které se mnohým ztratily v náporu akce a mrazivých pohledů zpoza černých brýlí, je bezesporu existence programů, které (už) neplní svou funkci, jsou zdivočelé, odmítají se nechat smazat a setrvávají v Matrixu i v aktuální verzi, přestože pochází z některé z předchozích. Mluvím o vlkodlacích a duších, které jsme mohli vidět v Reloaded. Krátká zmínka od Persephone o tom, že dnes již nikdo nepoužívá stříbrné kulky, když zastřelila jednoho z poskoků svého manžela a toho času nejasné vysvětlení, které k duchům nabídla Vědma, jsou vším, co se ohledně těchto „nadpřirozených“ bytostí v trilogii dozvíte. O něco více lze získat při hraní hry Enter the Matrix, která je pevnou součástí příběhu Matrixu a obsahuje i plnohodnotné filmové scény natočenými při produkci Reloaded/Revolutions. Když už mluvím o hrách, tak i Matrix Online, jehož servery již nejsou v provozu, byl kanonický a zemřel v něm Morpheus, který se tam už nemohl v Resurrections objevit. No a ve zkratce ještě ke zmíněným duchům… To jsou ta bílá dvojčata, která umí procházet zdmi, jak už to tak duchové dělávají.

Předchozí verze Matrixu byly totiž zřejmě středověké a vyskytovaly se v nich strašidla a příšery, aby se lidi museli něčeho obávat. Jak řekl Architekt, když totiž lidé žili v první verzi Matrixu, která byla vystavěná jako ideální svět, ve kterém měl každý dostatek a žil v blahobytu a bezpečí, lidé jej začali zpochybňovat a následně i odmítat, což se projevilo zřejmě jako probouzení se v kapslích, což nevyhnutelně vedlo k jejich smrti a recyklaci. Tohle je podle mě jen dalším z řady mnoha společenských komentářů, které lze v příběhu Matrixu najít. Osobně si to totiž vykládám tak, že současný svět je sám o sobě tak nebezpečný a vyžaduje tolik soustředění k přežití, že už není třeba žádných dalších umělých hrozeb, jako jsou právě vlkodlaci a duchové…

Štítky

Komentáře

Přečtěte si dále

Obrázek v plné velikosti