SUPERHOT je vážně zvláštní hra. Její gameplay je totiž vlastně vedlejší, přestože jde o nápaditou kombinaci puzzle a FPS. To hlavní je ale nejasné vyprávění, které vám hra dávkuje postupně skrze hlášky a chat v prostředí operačního systému, který vypadá jako Volkov Commander pro MS DOS.
Hra se snaží být sondou do hráčovy nátury, meta promluvou do duše a postrašením, že možná nehrajete vy hru, ale ona vás. Takových tu už bylo… SUPERHOT to ale místy dělá opravdu dobře, především pak na svém úplném konci. Jindy je to ale repetetivní a celkem trapné, takže asi záleží na gustu každého, jak ochotně formu přijme.
Hratelnostně jde o svěží zážitek, který je snadný na pochopení a přesto obtížný na odehrání. Anglické rčení „easy to learn, hard to master“ sedí na SUPERHOT skvěle, jen s tím rozdílem, že na část „master“ nemáte dost času – hra je totiž poměrně krátká. Její forma by ale více levelů neutáhla, už tak je na zřetelnou jednohubku až příliš dlouhá.
Proto se „master“ část týká jen těch hráčů, kteří z nějakého důvodu chtějí ve hře setrvat a například ji procházet znovu při aplikování nejrůznějších modifikátorů nebo hraní nápaditých výzev. Například varianta „Katana only“ ve hře, která je primárně střílečkou, jistě zabaví.
Teď mi došlo, že jsem zapomněl říct to podstatné… Hra stojí na jednoduchém mechanismu – čas se pohybuje, jen když se vy pohybujete. V tom spočívá ta puzzle složka – jde o to, jak se vypořádat s nepřáteli, kteří s různými zbraněmi nabíhají ze všech stran a v různé momenty po vás střílí. To nelze jinak, než mít čas na rozmyšlenou, jak a koho v daný moment odpravit jako prvního. A čas vy máte k dispozici všechen. Přesto ani to někdy není dost, třeba když vám do obličeje směřuje vypálená kulka a vy si rychle spočítáte, že ať uděláte cokoliv, doletí vás… Proto vězte, že restartů levelů zažijete až nečekaně mnoho.
Komentáře