Tetris Effect: Connected

Obvyklá cena Tetris Effect: Connected je v PS Storu při slevách cca 550 Kč. „Tolik za Tetris nedám,“ říkával jsem pobouřeně. Zejména proto, že jsem měl velkou chuť si ho zahrát, jen ta cena mi přišla neadekvátní. Na internetu jsem ale stále vídal oslavné reakce, a proto můj zájem o hru neustával. Nakonec jsem za něj opravdu nezaplatil, protože se ocitl „zdarma“ v Katalogu her v rámci PS Plus Extra a Premium. A tak jsem si ho zahrál – a dohrál…

Dohrát Tetris je ale výraz, který potřebuje trochu rozebrat. Existuje pro něj totiž hned několik možných výkladů. Ten první by mohl znamenat, že odehrajete příběhový režim - Journey Mode - na obtížnost Beginner. Po jejím dokončení se vám přehrají závěrečné titulky, a vy tak můžete prohlásit, že jste dohráli Tetris! Její dokončení vám zpřístupní obtížnost Normal, která je co do počtu levelů shodná, ale liší se v rychlostech, kterou kostičky (Tetromina!) padají. Bez ohledu na zvolenou obtížnost se rychlost v průběhu levelu vždy třikrát změní. Poslední úroveň nazvaná Metamorphosis je výjimečná tím, že vyžaduje pro příběh bezprecedentních 90 linek k „vyčistění“. Ostatní levely při obtížnosti Beginner požadují 30 linek, při Normal už 36.

Existuje samozřejmě ještě jedna vyšší obtížnost – Expert. Ta obsahuje znovu totožné levely, vyžaduje ovšem už 48 linek k vyčištění, a to při ještě šílenějších rychlostech, než jaké jste dosud zažili. Například předposlední level Stratosphere, který je fakticky nejobtížnějším co do rychlostí (Metamorphosis tempo trochu sníží), na vás kostičky hází následujícími rychlostmi:

• Beginner: 8-9-10

• Normal: 10-11-13

• Expert: 16-18-20

Dohrání obtížnosti Expert opět vyvolá závěrečné titulky, odmění vás trofejí, kterou získalo 4,6 % hráčů, a ponechá vás při stejné instrukci jako dokončení předchozí obtížnost – hrajte si příběhové levely znovu dle libosti a sbírejte body. Za body dostanete úrovně profilu, za ty různé odměny, za úrovně a odměny pak trofeje a dobrý pocit. Volitelným ultimátním cílem hry je dokončit každou oblast každé obtížnosti a každý herní režim na hodnocení SS, což považuji za úkol hodný jen těch nejodhodlanějších tetrisových šílenců (dobře míněno).

Mně proto postačí celkem smysluplné a hodnotné dokončení nejvyšší obtížnosti. Ve hraní Tetrisu nad míru příběhu nemám v plánu pokračovat, přestože hra nabízí dalších 11 režimů, které vždy přidávají nějaký ten zvrat ke klasické hratelnosti, a především multiplayer. Pro mě, jakožto někoho, kdo nemá v úmyslu atakovat platinovou trofej – extrémně obtížnou skill-based záležitost – tak zůstává hodnota Tetrisu v opětovném hraní vybraných příběhových levelů podle chuti. Celkem jich je 27 a každý má svůj vlastní hudební podkres, občas doprovozený zvukovými efekty, které vydávají kostičky (jejich rotace, dopadnutí apod.), stejně tak jako unikátní vizuál, který obklopuje dobře známé herní pole. Mohou kolem něj například plavat neonové velryby, procházet se za ním karavana velbloudů nebo ho uctívat domorodci tvoření plameny. Poutavých vizuálů je v příběhu mnoho, písní taktéž, a proto zřejmě existuje i režim Theatre Mode, ve kterém se můžete jednotlivými audiovizuálními kompozicemi kochat bez rušivých elementů a ovladače v ruce.

Je nakonec velmi zvláštní, že i po těch desítkách let je Tetris stále atraktivní hrou pro svou klasickou hratelnost, která se dodnes opravdu nezměnila. Vyjma některých režimů nad rámec příběhu nepřibyla jediná kostička, nerozšířilo se herní pole ani se nezměnil herní princip. Jedinou novinkou, která se do základní herní varianty dostala, je takzvaná Zone, tedy „zóna“. Hráči Tetrisu, který cílí na vysoké skore, může posloužit i jinak, její základní význam však spočívá v možnosti zastavit čas. Postupným hraním v rámci jednoho levelu se vám totiž nabíjí ukazatel zóny, kterou pak můžete v libovolný moment aktivovat a na několik vteřin zastavit padání kostiček. Ta současná se zastaví na místě a čeká na to, až ji umístíte, každá nová pak čeká úplně nahoře. Jejímu rychlému umístění napomáhá bílý obrys, který se zobrazuje na odpovídajícím místě dopadu, což je velmi nápomocná berlička, která v těch nejstarších verzích Tetrisu chyběla. Díky ní může být gameplay svižný i pokud zrovna nehrajete některý z ultra rychlých levelů. Prostě jen napozicujete zmíněný obrys tak, jak vám vyhovuje, a kostičku můžete okamžitě umístit stisknutím tlačítka nahoru. Svoje tempo si tedy můžete do jisté míry určovat sami.

O multiplayerové složce hry, která je obsažena v té Connected části názvu a která coby upgrade doplnila původní Tetris Effect, toho nemohu příliš napsat, protože jsem ji pro svůj nezájem o takový typ hraní dostatečně nezkoušel (multiplayer v logické hře). Jedno sezení ve třech hráčích jsem ale odehrál. Připojili se ke mně dva hráči s multiplayerovými profily na úrovních 7 a 8, já měl samozřejmě úroveň 1. Byť hra neumožňuje žádný způsob komunikace, krom drobných gest, měl jsem špatný pocit z toho, že jim budu jakožto naprostý začátečník překážet. Do hraní jsem ale odhodlaně investoval svůj um z dokončeného příběhového režimu a hrál velmi obstojně. Jeden ze spoluhráčů byl v každém úseku hraní lepší než já, respektive měl vyšší „přínosnost“ pro tým. Většinou jsem ale já měl tu druhou nejvyšší a se třetím hráčem jsme se průběžně střídali. Neměl jsem ale žádný pocit zahanbení, ani dobrého pocitu z toho, když jsem ho porážel. Nešlo totiž o závod, šlo o spolupráci, a to až na organické úrovni.

Tři hráči sice hrají v separátních herních polích, ale ta se pravidelně spojují do jednoho širokého, ve kterém se v kladení kostek střídají. Vždy když je jeden hráč na řadě, ostatní už mají naznačený obrys kostky tam, kam ji hodlají umístit, jakmile na ně přijde řada. V tyto chvíle pociťujete radost z intuitivní spolupráce, při které běžně zažíváte momenty, při kterých hráč uhýbá kostičkou jinam, pakliže vy chcete rychle využít prostor, na který si on myslí. Pokud se během této interakce rozhodnete, že mu místo slušně přenecháte a přesunete dílek jinam, on se na místo většinou vrátí, protože jste se vzájemně pochopili. Slušnost, spolupráce, čirá interakce, radost, dobrý pocit, skvělá atmosféra – to je multiplayer Tetris Effect: Connected. Možná se k němu ještě vrátím, protože taková a tak příjemná podoba herní spolupráce za mě nemá obdoby.

Jediným negativem hry je častá nekontrastnost levelů, ve kterých je vizuál nadřazen hratelnosti, a to včetně barvy i tvaru kostiček, které tak klidně mohou splývat s pozadím, ať už jsou výjimečně průhledné, či nikoliv. Vše ostatní je perfektní a klasická hratelnost v novém hávu je prostě boží. Za 550 Kč hra rozhodně stojí a za váš čas i nervy také. Při správné míře dávkování totiž může být zároveň pořádnou výzvou i příjemným relaxem.