Děj tohohle unikátního filmu se odehrává mimo čas i prostor a zároveň před i po něčem, co je všem lidem velmi blízké, a přesto vůbec nejvzdálenější. Divák ale nemusí nijak tápat, a pro naplňující zážitek mu stačí odevzdat se něžným vlnám příběhu, který sice nevypráví o ničem konkrétním, ale jeho vyprávění je překrásné.
Filmů s přesahem a nádhernou hudbou, které ve vás zanechají hřejivý pocit, je poskrovnu. Jedním z nich je ale rozhodně snímek Devět dní, o kterém ale bohužel nejde příliš říct, aniž by se člověk uchýlil ke zbytečnému prozrazení děje.
Tak ho snad raději k něčemu přirovnat? Je svým způsobem podobný filmu Charlie musí zemřít, ale to spíš jen krásnou hudbou a pocitem, který z něj při a po sledování máte. Nebo třeba k filmu Nezapomenutelné prázdniny, ale znovu jen pocitově, protože Devět dní vlastně není tak docela příběh o lidech, jako oba jmenované.
Konkrétnější přirovnání dohromady ale bohužel i bohudík nedám; znamená to že jde o film skutečně unikátní. Musíte ho zkrátka vidět sami (a ideálně se předtím nedívejte na trailer).
Bez spoilerů jde jen těžko popsat, o čem film je, a mít tak na co konkrétního navnadit… Ale zkusím to: děj je snový, a přesto zcela ostrý a pevně zasazený do „reality“, přestože právě do reality zasazený není… Matoucí, vím. Vždyť ale ani samotné postavy si nejsou jisté, co se s nimi děje, kde jsou a už vůbec ne proč tam jsou.
Film i většina jeho postav klade otázky o životě, smrti i absenci života a zároveň se na ně snaží po svém odpovídat. Některé z postav ale odpovědi raději nehledají a prostě si jen užívají svého bytí. Tuhle nečekanou analogii se skutečným světem a lidskou rozličností podle mě film vystihl dokonale.
Dost bylo ale vágního chození kolem horké kaše. Zkuste na mě dát a na film se podívejte, potěší vás. Minimálně hudbou. Ale i kdyby vás neoslovil příběh samotný, jeho přesah by mohl. Látka je to přesně taková, jaká dává zamyslet každému, kdo je alespoň trochu nakloněný tomu přemýšlet o věcech, u nichž se nedá dobrat jednoznačného závěru.
Komentáře