Ačkoliv jsou Mimoni odtržení od dějové linky série Já padouch, třetí díl nepokračuje ani v příběhu nám známých Mimoňů z prvních dvou filmů. To ale asi vůbec nevadí, protože stejně všichni vypadají, znějí a chovají se stejně… Samostatné téma vyžadovalo nové postavy, což vlastně není žádný problém. Ale bylo to dobré téma? A jak dopadl celý film?
Problém série Já padouch v kombinaci s tou mimoní je jejich podobnost a naprostá zaměnitelnost jednotlivých filmů, v druhé řadě pak i fakt že vycházejí postupně už od roku 2010. Dospělý člověk tak už 16 let chodí do kina na náhodné výjevy ze světa padouchů a jejich malých žlutých přisluhovačů, zatímco malé děti začátek série ani nepamatují. Ačkoliv je právě tohle asi ten důvod, proč na sebe díly nanavazují – nemusí – je jejich děj takřka nezapamatovatelný, a to šikovné určitě není. Mimoně totiž nepovažuji za tak silnou značku, aby jejich samotný návrat způsobil kdovíjaké haló. A je to vidět i na marketingu, který se jim s příchodem nových dílů věnuje stále míň a míň. Mnohem většímu zájmu se pocitově těší hlavní série se Stevem Carellem v roli ikonického Grua. Holt ta záplava žluté je při své roztomilosti v lecčems nevýhodná…
Někde jsem četl, že jsou Mimoni 3 poctou klasickému Hollywoodu a jeho filmovým začátkům, kdy film byl ještě událostí a praktické efekty, nápaditost a napětí při sledování pohyblivých obrázků (toho času ještě s živým hudebním doprovodem na piano) přitahovaly diváky jako včely na med. Ano, o tomhle se Mimoni 3 snaží být, ale také o mnoha jiných věcech… A to je jejich hlavní problém.
Po filmovém meta úvodu, kde si sám sebe střihne i George Lucas, se s Mimoni vydáváme na dlouhou cestu po moři, během které se opět snaží najít největšího padoucha, kterému ze své podstaty chtějí sloužit. Ačkoliv jde o jinou skupinu, než minule, i tito žlutí nešťastníci každého padoucha zamordují svojí nešikovností dřív, než si ho vůbec stačí užít. A tak vždy musí jít zase o dům dál.
Když nakonec narazí na banditu na divokém západě, který je při honičce dovede až do víru moderního velkoměsta 20. let, pozorného diváka to znejistí. Záhy se ale ukáže, že honička s vlakem byla jen součástí natáčení filmu, které Mimoni samozřejmě pokazili. Anebo nepokazili?
Vzrůstem malý a komický režisér se pro Mimoně totiž nadchne a nechá si je schválit od svých nadřízených coby hlavní hvězdy všech nadcházejících filmů. Ze žluťáků se tak stanou filmové hvězdy, které všichni znají a diváci je zbožňují a chodí. Všechno vypadá skvěle, všem se daří. Jenže ne na dlouho…
Mimoně ze showbiznisu totiž záhy vyžene taková jedna malá technická novinka – zvuk ve filmu. A Mimoni, ač byli skvělí herci, neumí srozumitelně mluvit, a nemůžou tak už dál hrát. Tohle je samozřejmě podané dost názorně, aby to každý pochopil, protože to svým způsobem nedává žádný smysl. Mimoňům všichni rozumí, ale jen do té chvíle, kdy jim nerozumí… A když se s nimi pak hádají o tom, jestli jsou schopní ve scéně odříkat svoji repliku, opět se s nimi dohadují v jejich komické řeči, které najednou zase rozumí.
Do téhle chvíle byl film ještě docela zábavný a poutavý. Jenže pak se najednou všechno zvrhne do podivné akční zápletky, přibudou zcela irelevantní vedlejší postavy, a film tak přestane být zábavný. Nejeden divák si na tomhle místě na chvilku zdřímnul, mě nevyjímaje.
Mimoni totiž přijdou s nápadem na vlastní film, který by rádi natočili, a dostali se tak zpátky do filmové branže. Malý režisér jejich nadšení pochválí, ale taky jim vysvětlí, že na souboj s obřími monstry, který si vysnili, nemají ta obří monstra… A že jim chybí i filmařské vybavení. To ale vůbec nevadí, protože jim dá darem svoji prastarou ruční kameru, kterou to celé zvládnou natočit. No a ta monstra si taky obstarají snadno.
Když totiž v úvodu filmu sloužili černokněžníkovi, vzali si na (jeho) památku knihu se zaříkávadly na vyvolání nejrůznějších stvoření. A tak ji teď použijí a vyčarují další nepochopitelnou vedlejší postavu, která jim až následně obstará tu velkou příšeru (a dvě menší). Tohle si mohli tvůrci odpustit, protože tihle tři byli opravdu otravní a pro děj naprosto zbyteční. Kdyby z knihy rovnou vylezla obří stvůra, mohlo to celé proběhnout mnohem úsporněji, a vyznění by zůstalo stejné.
Film se tak potácí ode zdi ke zdi, střídá zápletky i žánry, je plný situačního humoru, ale i zbytečného pitvoření se, které tady působí kupodivu nepatřičně, ačkoliv jsou na něm Mimoni jako film založení…
Závěr filmu pak dopadne, jak dopadne, a divák je vlastně rád, že může odejít hned po první sadě titulkových scének. Ty jsou mimochodem většinou skutečně vtipné, narozdíl od samotného filmu. Ukáže se v nich i Gru, ale ze zřejmých důvodů nepromluví ani slovo.
Komentáře