Na odpolední filmový slot, kterému náleží jen ty zjevně horší filmy, jsem si tentokrát vybral Guns Akimbo, film s názvem, který mým uším prostě není příjemný. V hlavní roli s člověkem, který není herec a přesto je stále obsazován, byť do béčkových filmů bez ambice. I tak mi to nedává smysl a mám opět chuť psát o tom, proč neumí hrát a proč by neměl být obsazován, ale to bych se opakoval.
Zkusím se tedy zaměřit čistě na kvality a nekvality filmu Guns Akimbo a rovnítko mezi podprůměrností scénáře a obsazení Daniela Radcliffa nabídnu pouze jednou, a to nyní.
Slabší Nerve
Koncept virální reality show, která se odehrává v ulicích a motivuje lidi, aby riskovali své životy nebo se přímo zabíjeli tu už byl několikrát. Podobně jako u Death Race je tu hrozba smrti v případě, že hráč odmítne hrát. Stejně tak jako u Nerve se vše odehrává skrze mobilní telefony, a to jak zadávání úkolů, tak dohled nad sledujícími i přenos pro diváky.
Nerve v tomhle ohledu šel mnohem dál. Načrtnul společnost, uvěřitelně prezentoval popularitu „služby“ mezi mladými lidmi a nabízel i jakousi postupnou hierarchii, kdy některým hráčům s nízkým počtem diváků byly nabízeny nejprve úkoly typu „polib cizince“, „nech se tetovat“ apod. Později byli však ale nuceni i k riskování života na výškových budovách, v dopravě i soubojích. A jediné, co je nutilo jít na hranu, byla obava ze selhání a posměchu.
V Guns Akimbo je to všechno trochu jinak a velice zkratkovitě. Není jasné, proč to účastníci dělají, protože vyjma dvou nevidíme zblízka nikoho dalšího. Mladá dívka Nix má totiž s pořadateli jakousi dohodu, takže musí/chce a Miles je k účasti bezprecedentně donucen.
Krom toho, že nevidíme jiné hráče, nesetkáme se ani s tím, na čem byl Nerve úspěšně vystavěn – publikem. Ve filmu jsou opakující se prostřihy na několik typických diváků (samotářský podivín, skupina mužů oděných pouze do ručníků, kteří se vyjma sledování show neustále hladí, partička ajťáků a několik dalších).
Ve filmu je všudypřítomná patetická snaha o vykreslení společnosti jako diváků zmíněné reality show Skizm, přičemž divák má nabýt dojmu, že se na ni všichni dívají. V praxi se ale jedná o nahodilé jednotlivce, kteří zrovna někde sedí u staré televize a mají naladěnou tuto streamovací službu (?) nebo prostě jdou po chodníku a dívají se do smartphonu, na které Skizm běží. Tito chodci s mobilem zpravidla musí do někoho vrazit, aby mu mohli vynadat, že jim ruší podívanou… Nerve byl v tomhle ohledu naprosto uvěřitelný a přesto jako celek nefungoval. Tolik asi k promarněnému námětu. Film se zároveň snaží být cool a skrze postavu Nix i rádoby edgy, ale není.
A to jsem nenapsal ani slovo o tom, že má Miles přišroubované pistole k oběma rukám! Vůbec na tom totiž nesejde… Tenhle gimmick má totiž význam pouze pro trailer a ve filmu slouží jako (nefunkční) humorný prvek a zároveň jedna z motivací, proč musí Miles pokračovat a nemůže jít například na policejní stanici.
Prázdné postavy
Miles, Nova, Nix, Riktor. Film o čtyřech postavách tvářící se, že se odehrává v rozmanitém světě plném lidí, kterých se zápletka nějak týká. Takový koncept povětšinou nefunguje moc dobře, protože je snadno prokouknutelný. Já osobně z toho konceptu nejsem nadšený ani u filmů, které jej používají přiznaně, jako Ten pravý, ta pravá?.
Film se snažil o podobný vypravěčský postup jako Zombieland. Mladý muž, kterému se v životě moc nedaří, přešlapuje na místě a najednou se mu přihodí něco zásadního po celou dobu komentuje děj coby vypravěč. Narozdíl od Zombielandu to však dělá znatelně méně často i méně kvalitně. Každopádně nám o sobě neřekne víc než co by se do bia na Twitteru vešlo. O ostatních toho víme asi tolik, že jeden rád natáčí umírající lidi, další je žena apod.
Upřímně jsem zklamaný z drtivé většiny filmů, ve kterých se Daniel Radcliffe objeví. Ne ani tak kvůli němu, ale především kvůli promarněnému potenciálu, který mnohdy mají. Znovu a znovu se mi totiž potvrzuje, že jeho obsazení je bezostyšným spoilerem výsledné (ne)kvality filmu, která zpravidla troskotá už na scénáři.
Komentáře