Flash

U filmů od DC mám pořád tak trochu dojem, že musím být znalcem nebo alespoň fanouškem jejich světa a postav, abych se na film mohl s klidem podívat. A že pokud jím nejsem, sleduju ho tak trochu ilegálně…

Je to zvláštní pocit, který u konkurenčního Marvelu kupodivu nemám. A to byli Kapitán Amerika, Hulk i Iron Man s Thorem ze začátku svým způsobem exotičtí hrdinové, Nick Fury jakbysmet. Osobně jsem znal jen Spider-Mana, za to ale i s mnoha jeho obskurními padouchy a spojenci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba Lovcem Kravenem, Morbiem, Valturem a dalšími. Jenže Marvel šel na celé to filmové universum prostě pomalu a svým postavám i světu nás jednoduše naučil, jako se děti v první třídě učí psát („A“ jako Ajron-Men… vtípek).

Každopádně DC je prostě jiné, zvláštní, ale určitě ne horší, jen se mu holt některé ty postavy vysvětlují hůře než jiné. Třeba Aquaman je prostě podivný, jenže nám ho už představil Raj v The Big Bang Theory, takže ho známe. Nikdo nás už ale nevaroval před Shazamem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ malým klukem, kterému stačí zakřičet pradávné jméno a rázem je z něj silný ale nemotorný dospělý s rozumem školáka. Nebo před kýmkoliv ze Suicide Squad (teda kromě těch dvou klaunů).

Tak či tak se rád na jejich filmy podívam. Nemusím sice vidět všechny, ale třeba právě Flash je mi sympatický. A přitom v oblíbené seriálové podobě vůbec ne, tam cítím velkou míru absurdna a telenovelní topornosti. Ve filmu ale není špatný a navíc se v něm jako bonus sem tam mihne nějaký ten Batman, stejně tak jako se v Batmanovi občas mihnul Flash.

To je samozřejmě jeden z největších problémů DC „universa“, o které se tak moc snažili – chtěli ho totiž hned, a tak všechny postavy naházeli do jednoho filmu. Marvel si naopak své postavení budoval roky a diváky si doslova vychovával. Inspirovat se výsledkem, a ne způsobem, kterým výsledku konkurence dosáhla, mi přijde smutné… A přitom to mohlo být dobré. Ale on i Marvel svoji pozici vlastním přičiněním rychle ztrácí, takže kdo ví čeho se v budoucnu ještě dočkáme.

No ale zpátky k tomu Flashovi! Je to celkem fajn film, který pobaví i přes to, že je vlastně o ničem a nikam nevede. Je dostatečně odlehčený, komediální a svižný na to, aby mu občas prošly i nějaké ty rádoby vážnější a utahané momenty. Příběhově by to de facto mohla být jedna ze 167 epizod zmíněného seriálu, ale možná právě v tom spočívá ten relax, kterého jsem si při sledování užíval. Je to přece krása – sednout si na gauč, vypnout mozek a zhlédnout jednohubku bez očekáváni ani harmonogramu na dalších 8 fází a 20 let dopředu. Prostě takový ten odpolední filmový slotík jako vyšitý!