Zejtra napořád
Tmavý režim
Tmavý režim
Použít nastavení systému

Láska a příšery-land

2 min. čtení

Znáte film Zombieland, že ano? Ale jistě že znáte, a proto víte, že jde skutečně o film, stejně tak, jak jsem ho právě dvakrát nazval já. Je to film, nikoliv žánr! Jenže vy a já jsme zdá se ti bystřejší, narozdíl od lidí v Netflixu a potažmo i scénáristy a režiséra filmu Láska a příšery…

Tahle trendy oddychová romantická komedie s prvky zombie žánru (byť to tentokrát nejsou zombie, ale „chladnokrevné“ příšery) a finálně pak pěšího road tripu ovšem není ani romantická, ani vtipná, ani Zombieland! Jenže tyhle „Příšery“ se jím snaží být, a to naprosto urputně…

Voice over hlavního protagonisty odvypráví celou historii prázdného světa, posléze přidá pár flashbacků, ale především neopomene několikrát přiznat, že je poseroutka, žabař a také neschopný si najít partnerku, i přestože všechny ženy kolem něj měly možnost vybrat si jeho namísto svých aktuálních partnerů.

Jenže on děvče má, tam někde v jiné kolonii, a povídá si s ní občas přes vysílačku. Jednoho dne však nevydrží a vydá se za ní z podzemního úkrytu, ve kterém by jinak zřejmě dožil. Nicméně svět na povrchu je plný hmyzích příšer, které velikostí zpravidla násobně přesahují menší dodávku.

K trailerům se většinou nevyjadřuji, ale tentokrát udělám výjimku. Když jsem ho totiž k zápisku přikládal, podíval jsem se na něj a uviděl, jak strašně vážně se film bere, především právě v traileru. Je až k nevíře, jak dobře se podařilo v ukázce prodat propracovaný svět a všudypřítomnou atmosféru… Nic takového ve filmu ale bohužel neuvidíte, narozdíl od toho CGI psa, což ale není výtka, jen poznatek. Nijak zvlášť z něj oči nebolí.

Jak je možné, že se posera neschopný trefit cíl kuší, postižený tím oblíbeným „zamrznutím“, když jde do tuhého, během kterého je zcela vydán napospas okolnostem, dostane až za svou milovanou, není jasné. Jediné, co této části filmu lze přiznat, je její nápaditost v podobě monster, přestože celkově výprava působí lacině, a zjevně i byla. Závěr filmu se pak zvrhne do úplně jiného žánru komedie, ne nepodobného počinům Adama Sandlera.

Kromě jedné milé a dojemné scény, kterou neprozradím, je film zcela opomenutí hodný, což je přesně důvod, proč si nepamatuji ani jméno toho udatného chlapce, který v jiném životě (překvapivě lepším) utíkal z Labyrintu a hledal v něm lepší konec trilogie, než jakého se mu nakonec dostalo.

Jelikož už se mi tohle bolestivé připomenutí ztraceného času nechce protahovat, uzavřu to opětovnou zmínkou, že Zombieland prostě není žánr, je to jednoduše kombinace zombie filmu a komedie, která se výjimečně povedla. Sám o sobě je však kombinací natolik vratkou, že její úspěch nedokázal zopakovat ani sám vlastním pokračováním. A je úplně jedno, jestli si tvůrci seženou do obdobné role herce obdobného vzezření jako je Woody Harrelson, aby podobnost s původním filmem doklepli, funkční film z toho zkrátka nevyrobí.

Obrázek v plné velikosti