Roklina plná překvapení
Myslíte si, že může fungovat vztah na dálku bez telefonu a internetu? Může, a hlavní hrdinové Rokliny jsou toho důkazem. Ti ho totiž zvládli jen s deskami, fixou, dalekohledem a odstřelovací puškou… Stejně tak si jejich film vystačil jen s jediným trailerem, namísto půlroční mediální masáže. Krásný důkaz toho, že i tohle v dnešní době pořád jde.
Anya Taylor-Joy (Queen’s Gambit) jako Drasa s milým východním přízvukem a legračně plochým účesem a Miles Teller (Whiplash) coby nečekaný sex symbol Levi na sebe většinu filmu jen zírají dalekohledem ze dvou velmi vzdálených věží visutých nad roklinou. I přesto by se jejich vzájemná chemie dala krájet.
Jejich úkolem je ve věži přečkat rok a po celou dobu nespustit oči z rokliny pod nimi. Je zalitá mlhou a skrývá se v ní nebezpečí pro celou planetu! Instrukce nedostanou takřka žádné a na všechno si musí přijít sami. Než se tak ale stane, hledí si svého… nebo spíš jeden druhého.
Zápletka zní podivně, protože podivná je. Kdyby byl tenhle film člověk, řeknete o něm: „prostáček, ale hodný… a je s ním legrace“, a vyjma pořadí to přesně sedí. Zprvu je film milý – ta část s randěním na dálku je boží! Když pak ale dojde na akci, zábava se rychle vytrácí a rozum s ní.
Scénář napsal Zach Dean, který stojí mimo jiné za takovými počiny jako Rychle a zběsile 10 nebo Válka zítřka z produkce Amazon Prime Video. To možná vysvětluje nedotaženost zápletky i specifik, která se pojí s nebezpečím skrývajícím se v roklině.
Přestože je druhá polovina filmu docela hloupá, poperou se s ní naši hrdinové kupodivu se ctí. V závěru filmu totiž seberou rozum do hrsti a vystřelí z připravené Čechovovy zbraně tak mocně, že by na ně byl sám ruský autor hrdý.
Roklina je prostě jednohubka, která neurazí napoprvé ani opakovaně. A to je vlastně moc dobrý výsledek! Mám totiž dojem, že většina dnešních filmů napoprvé urazí; a co hůř – urazí už trailer (Sněhurka, Borderlands…). To se pak mnohdy člověk na film nemá chuť podívat ani jednou, natož víckrát. Myslím si, že jedno zhlédnutí bývá v dnešní době smutným maximem.
Jedna scéna – to nejlepší na celém filmu
Pokud ale Roklině šanci přesto dát nechcete, přečtěte si aspoň, čím mě naprosto dostala (a mohla by i vás).
Zhruba uprostřed filmu se Levi za Drasou přes roklinu vydá, přestože je to extrémně nebezpečné. Důvod má prostý – je opravdový gentleman a chce ji pozvat na večeři. I když dle jejích slov mu jde o to se jí dostat do kalhotek. Ale těžko říct kde leží pravda. Asi někde uprostřed, v roklině…
Poté co si kvůli náročné cestě (a divačkám) dá Levi důkladnou sprchu, můžou spolu povečeřet a popít. A když už je pak dost i povídání, Drasa pustí na gramofonu hudbu a začne svůdně tančit. Levi se nestačí divit (a páni diváci s ním)!
Ta scéna je naprosto elektrizující, choreografie i kamera skvostná a hudební doprovod vybraný tak dokonale, že kdyby na to existovala kategorie Oscarů, letošní vítěz by byl jasný. Scénu samotnou sem nedám, ale pokud jsem vás nepřesvědčil ke zhlédnutí filmu ani takhle, pusťte si aspoň písničku samotnou, je boží! K ději filmu se chodí jak atmosférou tak i svým názvem, ale i sama o sobě je neskutečně silná.
Skupina Yeah Yeah Yeahs má skvělých písniček mimochodem plno. Určitě znáte třeba Heads Will Roll, a to nejspíš v remixu od A-Trek oblíbenému díky filmu Projekt X. K tomu jen taková malá zajímavost – Miles Teller si v něm zahrál alternativní verzi sebe sama.
Komentáře