Tenhle oddychový film je prý „slasher“, což má údajně značit specifický žánr daný tím, že někdo v masce pobíhá po americkém maloměstě a nožem morduje mladé školačky potažmo jejich matky (volitelně ale ideálně v osmdesátých létech minulého století). Víc o tom nevím, neviděl jsem totiž ani Vřískot, natož nějaké pokročilejší kultovky v tomhle duchu… Vraždy školaček tu nicméně jsou, takže to snad sedí, a fakticky vzato je Totally Killer stejně hlavně komediální thriller.
Šestnáctiletá Jamie to nemá se svojí matkou zrovna lehké, přestože ta se zdá být až překvapivě party-pozitivní, nechce dcerku lačnící po teenage volnosti nikam pouštět… Problém má ale vcelku překvapivý – Jamie je přesně 16 let, což v tomhle konkrétním městečku znamená, že je hypotetickou obětí sériového vraha – který sice už 30 let nikoho nezabil – ale tehdy vraždil právě šestnáctky, konkrétně šestnácti ranami nožem.
„Sweet Sixteen Killer“, jak se mu všichni vtipně přezdívají, se nakonec k překvapení všech opravdu zjeví, jenže nezabije dceru, ale právě její starostlivou matku. Důvodem bylo nejspíš odkládané dokončení vražedného záměru, který zřejmě počítal se zabitím všech čtyř kamarádek. Na Jamiinu matku Pam se nakonec ale nějak nedostalo, a tak jí vrah tehdy alespoň poslal vzkaz, ve kterém jí sliboval, že je další na řadě.
V tuhle chvíli se film zdánlivě nemá kam posunout, jenže je to právě naopak! Jamie, která neměla po matčině smrti moc důvodů jakkoliv interagovat s příběhem filmu, se postará o naše zabavení tím, že vstoupí do stroje času (!!!) a naprostou náhodou odcestuje do data těsně před vraždami těch tří školaček!
Jakmile se z nevšedního scenáristického manévru vzpamatuje, hbitě si vytyčí jasný plán – pokusí se vraždám zabránit a ideálně odhalit vraha. Celkem logicky si od toho slibuje, že pak v budoucnosti nezabije její matku.
Jamie si ale nejprve v rychlosti vyzkouší, za jak velkého blázna vás lidé mají, když jim tvrdíte, že jste z budoucnosti. A vybírá si k tomu ty vůbec nejpřesvědčivější metodu – odkazuje se na film Zpátky do budoucnosti (tehdy horkou novinku) a věří tomu, že kdo ho viděl, musí zákonitě věřit v teenagerské cestování časem… Samozřejmě jí nikdo nevěří, ale pro zjednodušení děje ji nemají za blázna alespoň ti, kteří film už viděli.
Nebudu se už dál rozepisovat o ději a raději zmíním dva hlavní aspekty, které film provázejí, a o kterých by mohlo být fajn vědět dopředu. Tím prvním je neustálé srovnávání osmdesátých let a současnosti, respektive doby kdy nikdo nic neřešil, s ničím neměl problém, nebyly kontroly, nedodržovaly se předpisy a každý každému uvěřil cokoliv, pokud z toho koukala pauzička na kafe anebo svatý klid, když dotyčný přemlouvač konečně sklapne. Je to vážně vtipné, a vůbec nevadí, že se tenhle vtip ve filmu zopakuje několikrát.
Druhým důležitým – tentokrát ale otravným – aspektem filmu jsou všudypřítomné komentáře na bezostyšný a všudypřítomný rasismus, narážky na váhu, sexuální orientaci atd., se kterými si osmdesátá léta nelámala hlavu, zatímco současná Jamie je zvyklá na absolutní korektnost, která je jí vlastní. Tahle rozdílnost se omílá pořád dokola a hlavně krátce po návratu v čase dokonce tak často, že máte chuť nad filmem předčasně zlomit hůl, což by ale byla škoda. Jamie naštěstí není až tak zásadně pohoršená a k žádné silnici se nelepí, takže se to dá přečkat a film si užít.
Komentáře