Současná snaha filmových studií oživovat kdysi slavné a výdělečné značky, je celkem pochopitelná, a možná dokonce i žádaná. Hlavně tehdy, pokud nejde o žádný necitlivý reboot, ale o řádné pokračování. Jenže když studio nedá takovému záměru dostatečnou péči, vyjde všechna jeho snaha naprázdno. Film pak v kinech nic nevydělá a diváci jsou jen zbytečně naštvaní…
Vystavět celý děj kolem jediné myšlenky, která ale není kdovíjak nosná, bývá obvykle pěkný průšvih. A přesně tuhle chybu udělal i Tron: Ares… Scénáristi si totiž úplně zbytečně vymysleli novou postavu (program) jménem Ares (Jared Leto). Její bezdůvodné existenci se pak celou dobu muselo všechno podřizovat. A je to o to horší, že je nový Tron skutečně pokračováním předchozího Legacy a původního Trona z roku 1982 – takže bylo na co navazovat s již známými postavami.
Děj každého pokračování by měl ale být do velké míry daný předchozím dílem, což tady ale rozhodně neplatí. Film se vydává vlastním směrem, na který se bohužel snaží násilně naroubovat veškeré reálie světa, který fanoušci dobře znají.
Jistě by se dalo argumentovat tím, že ne každý divák viděl předchozí díl nebo dva, a to je jistě validní názor, protože už Legacy bylo postavené tak, aby fungovalo samostatně. Stejně tak i Trona: Ares můžete klidně zhlédnout bez předchozích znalostí. Jenže pokud s předchozím děním obeznámení jste, je vám to spíš na škodu, než aby to bylo výhodou, jak by dozajista mělo…
Hergot, vždyť v tomhle díle ani není Tron! Možná to bude pro mnohé novinka, ale je to jméno postavy, respektive programu, který vystupoval v prvním díle a následně se objevil i tom druhém, byť jen v menší roli.
Film si jde svou cestou, ale zároveň je pokračováním, a tak mu cestu lemují až příliš těsné mantinely, které tak musí – více či méně obratně – přeskakovat tam, kam se mu zrovna hodí. Například si tak vymyslel důvod, proč nesledujeme osudy Sama a Quory z Legacy, přestože jsou oba herci i po patnácti letech profesně aktivní, a mohli by si tak svoje role klidně zopakovat.
Nová zápletka logicky přichází i s novou hrozbou, která se tentokrát ze Sítě manifestuje do skutečného světa. Tady se jí samozřejmě nemůže nikdo rovnat, natož pak policie nebo vojsko, které je proti motorkám a stíhačkám řízeným precizními programy až komicky bezbranné. Ale jelikož by byl nepoměr sil absolutní, vymysleli si tvůrci umělou limitaci, kterou nepřátelé „trpí“ – v našem světě vydrží jen 29 minut, než se doslova rozplynou. Na druhou stranu se ale můžou objevovat stále znovu, protože si je hlavní lidský záporák doslova tiskne.
Soundtrack
Hudbu pro film složili Nine Inch Nails, což je skutečně zvučné jméno, kterým se producenti pokusili důstojně navázat na neskutečný soundtrack k druhému dílu. Ten složilo dnes už rozpadlé duo Daft Punk.
Žádnou legendární melodii ani hudební zážitek při sledování filmu ale nečekejte. Skladatel úspěšně dosáhl vlastně jen toho, že si po celou dobu všímáte, že ve filmu nějaká rytmická hudba je, a že se naštěstí nijak neopakuje. Jinak si jí takřka nevšimnete. A s největší pravděpodobností si ji taky nikdy nepustíte cíleně, zatímco soundtrack od Daft Punk vám dost možná jede doma na repeat celé ty roky.
Komentáře