V pasti

Eddie (Bill Skarsgård) je momentálně zcela bez peněz. A to je v danou chvíli problém hlavně proto, že dluží v autoservisu za opravu dodávky, díky které by si peníze mohl vydělat. Jenže majitel servisu je neoblomný a bez peněz mu ji prostě nehodlá vydat.

Eddiemu proto nezbývá, než se potulovat městem a brát za kliky aut ve snaze aspoň jedno nezamčené otevřít a ukrást z něj něco drobného k prodeji. Nechybí mu nakonec až tolik peněz, jen cca 150 dolarů. A byť není zvyklý krást, v životě už to párkrát dělal, a tak s tím nemá žádný problém.

Všechna auta jsou ale jako na potvoru zamčená, a tak bloudí městem dál, než narazí na jedno opravdu luxusní SUV, černé jako smrt včetně neprůhledných oken.

Když vezme za kliku, k vlastnímu údivu se mu dveře skutečně otevřou. Neváhá ani na vteřinu a do auta si sedá, aby ho mohl v klidu prohledat. Zvenku přece není dovnitř vidět.

Když Eddie ukořistí sluneční brýle, rozhodne se z auta rychle vypadnout, než si ho někdo všimne. Jenže dveře jsou najednou zamčené… A nejen ty jeho, všechny!

Po chvíli si začne uvědomovat, že je v autě lapený; a to není dobré, protože do vězení se mu určitě nechce. Neváhá proto ani na okamžik a pokusí se vysklít okno. Jenže auto drží jako skála… Neprojde jím ani telefonní signál, dveře nelze vypáčit a okna jsou doslova neprůstřelná, což záhy zjistí praktickým experimentem.

Jakmile už si je Eddie jistý, že ven se jen tak nedostane, ozve se mu přes handsfree majitel vozidla, který se představí jako William (Anthony Hopkins).

Vysvětlí mu, že auto nechal zaparkované a odemčené schválně. Čekal totiž právě na takového náhodného zloděje, aby mu uštědřil lekci. Předně tím chce docílit jisté „spravedlnosti“, protože té se mu od policie při mnoha dřívějších vykradeních auta nedostalo, ale taky z několika dalších osobních důvodů.

A jak se ukazuje, auto má jeho majitel plně pod kontrolou. Může tak nezvaného hosta klidně mučit chladem, horkem, hlasitou hudbou, ale i elektrickými šoky skrze sedadla. A když už si tohle všechno pečlivě připravil, je celkem jasné, že ho ven jen tak nepustí.

Film ale bohužel nenabídne za celou dobu víc, než zvládnul načrtnout v prvních několika minutách po uzamčení v autě. Ani jedna z postav si neprojde žádným zásadnějším vývojem a způsob jejich interakce se taky nezmění. Eddie jen střídavě nadává nebo smlouvá, prosí a omlouvá se, zatímco William zůstává chladný a víceméně ho nebere vážně.

Jenže ani my jako diváci si nejsme jistí, kdy Eddie svoje omluvy a změny postojů myslí vážně, pokud vůbec. A co hůř, ani jedné z postav nemůžeme fandit, protože jsou oba násilní pitomci bez morálních zásad… A tak jen hodinu a půl sledujeme nerovnou partii dámy (šachů opravdu ne), která zjevně do žádného sofistikovaného konce nedojde.

Pozn.: V pasti, anglicky Locked, je remake filmu 4x4, který se ale v mnoha ohledech zásadně liší.